Kliknutím zvětšíteOtevřelo vám v něčem natáčení Spícího města oči, nebo jen potvrdilo to, co jste si o dětech myslela?
Dlouhodobě pracuji s dětmi, a to buď v nemocnici jako zdravotní klaun, nebo na natáčení jako herecký kouč. Práci s nimi miluji. Jsou spontánní, bezprostřední, otevřené, plné energie a skvělých nápadů. Ráda s dětmi trávím čas i mimo natáčení. Inspirují mě a dávají možnost podívat se na běžné věci z jiného úhlu pohledu. Navíc musím být s dětmi stále mentálně přítomna, což mě baví. Takže – o dětech jsem si myslela, že jsou boží, a stále to platí.
Jaké máte vzpomínky na dětství a dospívání? Byly to šťastné roky, nebo spíš utrápené. A díky či kvůli čemu?
Na dětství, které jsem trávila se svojí maminkou, vzpomínám moc hezky. Stále jsme si spolu hrály. Vymýšlely jsme divadlo, vyráběly si vlastní loutky, hodně chodily do lesa a trávily spolu mnoho času. S maminkou jsme hrály „mistrovství ve stolních hrách“. Takže mám velikou průpravu v mnoha karetních i deskových hrách a kostkách. Ale hodně jsme hrály i halmu, logika, země město, dámu, šachy… Prostě všechno. Milovala jsem to a dnes se mi tato schopnost při práci s dětmi velmi hodí. Dokonce jsem nedávno vyrobila vlastní karetní hru Epigames, která kloubí prvky improvizace, koučingu a herectví. Základy lásky k jakékoliv hře mi jednoznačně předala maminka. Bohužel jako velmi mladá těžce onemocněla a zemřela, když mi bylo patnáct let. Žila jsem již od dvanácti let prakticky sama a místo her nastalo těžší období předčasného dospívání. Ale jsem optimista a ze všech životních situací si pro sebe beru jen to nejlepší.
Myslíte si, že byste jako dítě ve světě, kde usnou rodiče, přežila? Díky čemu?
Svým způsobem jsem přesně v takovém světě žila a přežila jsem. Mám několik taktik. Za prvé se ptám sama sebe – co nejhoršího se ti může stát? A většinou zjistím, že ani to nejhorší není tak strašné, jak se zdá. Za druhé se snažím rozporcovat problém na několik menších a řešit je po kouscích. A za třetí – důležitá je víra. A to v mnoha smyslech toho slova.
Tématem dne je kapesné dětem. Od kdy jste dostávala kapesné? A jak vysoké? Co jste si za něj kupovala?
Tato otázka mě pobavila. Maminka měla opravdu málo peněz a dělala nemožné, abych měla vše. Měla jsem ve škole stále samé jedničky a hodně jsem doma pomáhala se vším. Tak jsem se jednou zeptala, jestli bych nemohla dostávat třeba dvě koruny za každou jedničku nebo za umyté nádobí, luxování, utírání prachu… A maminka jen s úsměvem řekla, že se učím pro sebe, a ne pro peníze. A že uklízím proto, abychom měly doma hezky. A tím skončila diskuse o kapesném. V patnácti letech jsem pak dostala vyměřený sirotčí důchod 1850 korun a nájem jsem platila 1350. Takže jsem žila jen z pěti stovek měsíčně. Z těch jsem nakupovala veškeré jídlo, drogerii a vše, co jsem potřebovala ke studiu na gymnáziu. To byla velká škola, jak vyjít s minimem. Ale nikdy jsem se nepřestala usmívat a hledat smysl života jinde než v penězích.
A co vaše děti? Máte to vyřešené? Víte, co si za peníze kupují?
Velmi dobře si uvědomuji, že se moje děti (Rozálie 19 a Kristián 16) mají moc hezky a že si sama často kompenzuji to, co jsem neměla. Kapesné dostávají od základní školy vždy týdně, a to podle toho, v jaké byli třídě. Takže třeba ve třetí třídě to bylo třicet, v páté třídě padesát korun… Ale naučila jsem je s penězi pracovat, vnímat jejich hodnotu. Probírala jsem s nimi finanční gramotnost a pořídila jim knihy, které se zabývají financemi, investováním a jsou pro dospívající děti srozumitelné. Dcera i syn už mají dlouho brigádu a moc dobře vědí, jaká je hodnota peněz, které utrácejí. Učím je ale, aby neměli bloky jako já, že si musejí peníze vydřít, zasloužit nebo že je těžké je získat… Současně vím, že mají životní hodnoty jinde než být jenom bohatí.
Na jakých dalších projektech pracujete po skončení natáčení Spícího města?
Učím ve Škole improvizace, klaunuji pro děti v nemocnicích, stále natáčím reklamy, filmy, seriály a koučuji ve svém kurzu Cesta HLásky. Věnuji se svým dětem, rodině a kamarádům. Ale hlavní projekt mého života je být šťastná a prožít každý den kvalitně a naplno. A na tom makám intenzivně.
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
