Nejznámějším z nich je slovenský Juraj Jánošík. Víla ho obdarovala opaskem s kouzelnou žilkou a valaškou, s níž měl sílu sta mužů. „Jánošík, dobrý horní chlapec" po krvi nedychtil. Sám nikoho nezabil a také zabít nedal. Jen na bohaté a mocné s chlapci vystupovali.

„Daj Bohu dušu a nám peniaze!" Tak pohrozili a zbraní zablýskli. Nejvíce bral Jánošík na mušku kruté pány, zemany… Chodíval také často v přestrojení. Tu jako žebrák se od dědiny k dědině potloukal, tam jako mnich přišel do města, nejednou také na koni, v panském obleku přijel do zámku, dal se uctít, pak sebral, co chtěl, často i zpupného pána potrestal, a odjel zase s chlapci přestrojenými za sluhy a hajduchy. Byl hned tu, hned tam." Po zradě kamaráda byl chycen a později v Liptovském Mikuláši popraven zavěšením na hák pod levým žebrem.

Na Moravě, respektive ve Slezsku se pohyboval se svou družinou legendární zbojník Ondráš z Janovic. Narodil se za zvláštních okolností: „Té noci se strhla strašlivá bouře s krupobitím. Přesně o půlnoci sjela z nebe na rychtářovo stavení obrovská ohnivá koule, a jak se dotkla střechy, rozpadla se na tisíc plamenů. Žádný požár však z toho nebyl, ten oheň byl studený jako led. A v okamžiku, kdy pohasl, ozval se ze stavení křik novorozeňátka. Rychtářův prvorozený syn dostal jméno Ondráš. Na ten zvláštní oheň prý měl památku, malé červené znaménko na čele. A také povahu měl ohnivou – škola mu nevoněla, raději se proháněl po stráních, loukách, lesích a večer se mu ani nechtělo domů." Stařena mu uvařila lektvar, po němž získal sílu, čarovný opasek ho chránil před kulkami a zabit mohl být pouze vlastní valaškou. Tento pán Lysé hory se skrýval se svou družinou v beskydských kopcích, ale o jeho zbojnických kouscích se lze dovědět i z Uherskohra­dišťska. Byl zabit svou valaškou druhem Jurášem ve sviadnovské hospodě. Jeho tělo bylo rozčtvrceno a následně rozvěšeno po frýdeckém panství.

Juráše stihla smrt rok nato. Za Ondrášovo zabití měl slíbenu císařskou milost a peněžitou odměnu, byl však popraven lámáním kolem.

Na Hodonínsku si lidé vyprávějí pověsti o třech zbojnících Adamu, Ilčíkovi a Žilkovi. Všichni tři se ukrývali a nejčastěji loupili v lese Dúbravě. Adam a Ilčík prý zbojničili spolu. „Hajní a četníci se marně namáhali, aby Ilčíka chytili. Lidé o něm říkali, že má raráška zavrtaného v sekyrce, kterou nosil vždy u sebe. Jednou ho jeli chytit dragouni z hodonínských kasáren. Ale když je Ilčík uviděl, jenom prý se usmíval a zatočil svou sekyrkou. Vojáci zůstali stát i se svým oficírem, jako by je přimrazil a nemohli se pohnout z místa." Přihodilo se však, že si svou zázračnou sekyrku jednoho dne nevzal a chytili ho panští hajní. Byl prý uvězněn na Špilberku a později popraven.

To zbojníka Žilku, pocházejícího snad ze Skalice, zradil kamarád. Obklíčili ho vojáci a drábi a zahnali jeho i druhy k dubu, který jim sloužil jako úkryt a nyní i jako obrana. Zbojníci se bránili statečně a první, koho Žilka zabil, byl jeho zrádce. Vojáci stříleli mezi větve do koruny rozložitého stromu bezvýsledně. Když jednomu vojákovi došly náboje, uřezal si knoflík, nabil ho do pušky a vypálil po Žilkovi. Přesně zamířený knoflík Žilku zasáhl a on se skácel mrtev k zemi.

Ke známým postavám východomoravských a slezských zbojníků patřili také těšínský Pročpak a Targalik. Na východní Moravě a ve Slezsku kolují samozřejmě vyprávění o dalších zbojnících, třeba o Mikuláši Krampoťákovi, Dulajovi nebo Jezákovi, pověsti o nich se však nerozšířili na větší území.

Kromě písní a pověstí o zbojnících najdeme na východní Moravě na horní chlapce také další upomínky. Například pod Lysou horou na hřebeni Lukšince se nachází přírodní rezervace Ondrášovy ďúry – rozsáhlý podzemní jeskynní systém, kde je možná ukryt Ondrášův poklad, a blízko Satinských vodopádů se mezi stromy vypíná Ondrášova skála, kde prý byl Ondráš zvolen vůdcem družiny.

V Dúbravě u Bzence nalezneme Žilkův dub – památný strom vysoký dvacet dva metrů, jehož kmen má obvod téměř pět metrů a průměr koruny je zhruba třicet čtyři metrů. Památku na zbojníka Ilčíka objevíme za Hodonínem v Dúbravě u Zbrodu, kde vyvěrá pramen zvaný Ilčíčka, blízko něhož si prý Ilčík schovával poklad.

Se zbojníky je nyní spojena i výstava Pohádky a pověsti Moravy a Slezska, která jek vidění v Masarykově muzeu v Hodoníně do 2. září 2012.