VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Au revoir v Çatalagzi

Turecko /KOLO OKOLO ČERNÉHO MOŘE, FOTOGALERIE/ - Mladí dobrodruzi nabrali příliš velkou ztrátu. Přidaly se i zdravotní potíže. Jeden už se vydal autobusem domů.

5.8.2010
SDÍLEJ:

Zastávka na čaj v horách – Gerze.Foto: Matěj Balga

Další díly seriálu Kolo okolo Černého moře najdete ZDE

Jen co jsme v sobotu vyjeli ze Zonguldaku, udělalo se Michalovi zle a vypadal, že každý záchod je pro něj daleko. Nemělo smysl jet dál a na radu Ziaha, prodavače melounů, jsme se utábořili v areálu zrušené školy v Kilimli. Mně se ale spát ještě nechtělo a tak jsem se Ziahem a jeho přáteli chodil po vesnici, pil čaj, pivo a kouřil hašiš. Díky tomu jsem se seznámil s jistým Nihatem Savaşem, jenž nám nabídl nocleh. Všechny naložil do svého minibusu, rozvozil je po okolí a nás vysadil ve své „pracovní boudě“ ve vesnici Çatalağzi. Michal okamžitě usnul a já jsem pil s Nihatem až do rána vodku na jeho uzdravení, pěkně vytrvalecky, jak na to byl Nihat zvyklý ze svých četných návštěv Ruska (pyšně ukazoval fotografie – turecký pas totiž stojí asi 300$, a ne každému se tak poštěstí dostat se do zahraničí).

Domů

Rituál nicméně nepomohl, stejně jako spousta čaje a brufenu, a jelikož jsme byli ve skluzu asi půl tisíce kilometrů, museli jsme se rozhodnout, co dál. Vzhledem k tomu, že v neděli navečer se přihlásila horečka a ráno ještě průjem, bylo víceméně jasné, že na přejezd hor to nebude, a tak jsme se s Michalem v Çatalğazı rozdělili a jeli domů: on expres, autobusem přes Istanbul, a já pomalu, na kole přes Gruzii.

V pondělí jsem se, pln odhodlání, vydal do hor, abych byl do neděle v Samsunu. Utábořil jsem se ten den na útese nad Amasrou, rozdělal oheň a bylo mi dobře. Ještě než se stačil uvařit puding, začalo šíleně foukat a vítr přinesl bouřku, z které jsem měl docela nahnáno. Plány na spaní pod širákem padly a rychle jsem začal stavět stan. Když už byl skoro hotový, uvědomil jsem si, že je to nejvyšší bod v okolí a tyčky jsou kovové, takže jsem ho zase rozdělal a přenesl ho o sto metrů níž. Ani ve stanu, který by zoufale potřeboval ještě jednu vrstvu, jsem nebyl příliš v bezpečí a občas nějaká ta kapka prosákla, takže ráno bylo všechno mokré. K večeři jsem měl teplé mléko s pudingovým práškem zředěné dešťovou vodou – a zrovna byl čokoládový, sakra!

Od Amasry až po Sinop to pak byly čistokrevné, hrdé hory, jejichž kilometry se daly přepočítávat na světelné roky a byly vykoupeny litry potu. Pil jsem osm litrů denně, a jelikož vesnice od sebe byly vzdálené zhruba půl dne cesty, zanechal jsem trapné, čistě evropské otázky: „Je ta voda pitná?“ a pil cokoliv se vodě podobalo. Inu, ještě ten den večer to přineslo své ovoce, jež se nápadně podobalo tomu pondělnímu čokoládovému pudingu.

Psi se mě bojí

Ještě horší ale bylo, že o toaletním papíru jsem si mohl nechat jen zdát, v kamenitých horách nebyly ani vhodné listy, a tak jsem si vzpomněl, jak se to dělá v Indii. Musím říct, že když už nic, je to velice účinný způsob, jak přestat s okusováním nehtů, alespoň co se levé ruky týče… Zdivočel jsem – jsem špinavý, zpocený, smradlavý, zadek si vytírám rukou, mokré věci nebylo kde sušit a některé začínají hnít, ale jednu výhodu to má – psi se tady bojí víc mě, než já jich. Na jednoho jsem v noci tak zařval, že už se do rána neukázal.

Hory mě ale vyčerpávaly víc a víc. Každý den jsem minimálně 30 km kolo jenom tlačil a každý den jsem ujel o něco méně, takže jsem v Inebolu nasedl na dolmuş (sběrné taxi) a jel do Sinopu, abych trochu podpořil psychiku zlomenou gurmánsky pomalým ukusováním kilometrů. Nedal jsem si ale nic zadarmo – v pátek jsem brzo vstal a ujel sto sedmdesát kilometrů do Samsunu, mety dvou a půl tisíce kilometrů, označující půlku celé cesty.

Už jenom jednou tolik. Když si to po sobě čtu, nevěřím, že se to fakt chystám ušlapat, ale tak to neberu. Za týden dorazím do Gruzie a pak začne úplně jiná cesta. Cesta domů.

O osudech mladíků na cestách se zájemci dočtou v příštích týdnech také v tištěné podobě na stránkách Slovácka v pravidelném seriálu.

MATĚJ BALGA

5.8.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Vojtěch Blažek se již jako šestiletý zapsal do české knihy rekordů. Dnes sedmiletý chlapec zabodoval při balancování na krasokole.
4

Vojto, ještě vydrž, volali na šestiletého rekordmana při balancování na kole

Ilustrační foto.

V Kyjově se srazila čtyři auta. Řidiči místem projížděli kyvadlově

Kam dál? Žáci si vybírají obory, o techniku je zájem

Jižní Morava - Téměř osm a půl tisíce žáků devátých tříd z celé jižní Moravy nyní čeká důležité rozhodování: kde pokračovat ve studiu? O nové prváky usilují především průmyslové školy. Přihlášky si zájemci mohou podávat až do prvního března.

Husa bez provázku a výcvik lavinových psů: prohlédněte si videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku ve dnech 18. a 19. ledna 2018.

Rezidentní parkování má chránit místní, říká Bárta z Centra dopravního výzkumu

Brno /ROZHOVOR/ – Dopravou se zabývá už patnáct let. Zkoumá například technologie, které dokáží změřit, jak dlouho stojí auta na určitém místě. „Dostavět parkovací místa v takovém množství, jaké je potřeba, je v podstatě nereálné. Musíme lépe využívat stávající parkovací místa,“ tvrdí David Bárta z Centra dopravního výzkumu.

V závějích budou bránit Prusko. V Mikulčicích také okoštují pálenky a zelí

Jižní Morava, Skalice nad Svitavou /TIPY NA VÍKEND/ - Meandr řeky Svitavy v areálu Markland ve Skalici nad Svitavou se již v sobotu změní v bojiště. Při Zimní bitvě Prusko 1945 tam svede boj německá armáda a domobrana proti přesile Rudé armády.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>