Čas tisícileté tradice spojené s vínem - darem bohů

Kde se vzal tento opojný nápoj bohů, ptáme se často, když bereme v příjemném chladu vinného sklípku do rukou křišťálovou sklenici s jiskrným a lahodným mokem. Za odpovědí musíme až na bájný Ararat! Stará tradice přiznává, že první vinař byl praotec Noe, který sám na sobě objevil také opojné účinky vína.

Ve starém Řecku byl bohem vína a plodnosti přírody Dionýsos, jinak řečený též Bakchus. Byl to bůh veselý a společenský. Nejraději odpočíval ve společnosti satyrů a silénů, prostopášných a nezbedných démonů. Jeho kult se šířil nejprve mezi ženami – bakchantkami, jejichž atributem byla dlouhá dřevěná hůl ovinutá vinnou révou a břečtanem s piniovou šiškou na horním konci. Tradici slavení kultu Bakcha založili Řekové. Bujaré bakchanálie se z Řecka v dalších staletích šířily celým Středomořím a tyto slavnosti plodnosti a vína se udržely v různých obměnách ve vinařských oblastech dodnes v celé Evropě. Slavnost Dionýse – Bakchuse mají moderní obdobu v našem vinobraní.

Tradice vinařských slavností ožívají v těchto týdnech také na Slovácku. I letos budou postupně probíhat s bohatým programem ve Znojmě, Mikulově, ve Bzenci nebo ve Strážnici, a nejnověji také například v Uherském Hradišti.

Opustíme-li prapůvodní podstatu oslavy boha vína a plodnosti Dionýsa, jsou dnes slavnosti vinobraní oslavou úrody, radosti z ukončení dlouhé a těžké práce ve vinici i sklepě a slavností jiskrného vína! Jejich pravidelnou součástí jsou alegorické průvody, v nich kráčí nejen krojovaní účastníci, ale také vinaři s atributy i výsledky své práce. Symbolem slavnosti vinobraní na jižní Moravě je až dva metry a mnoho kilogramů vážící hroznová kytice.

S vlastní slavností vinobraní je spojena řada lidových obyčejů. Patří k nim například oblíbené zarážení hory. V minulosti byl tento obřad provázen řadou magických úkonů, k nim patřilo rozdělávání ohně u viničné hory, obřadní pálení kytice polního kvítí, okuřování vinice vonnými bylinami, obcházení vinohradů s hořícími svícemi a jejich kropení svěcenou vodou. Venkovský lid připisoval živému ohni očišťující, plodivou a léčivou moc. Jeho síla se posilovala pálením polních bylin. Kropením hory pramenitou nebo svěcenou vodou a okuřováním se měla zajistit ochrana zrající úrody. To vše bylo doprovázeno modlitbou k patronům s prosbou o ochranu a střelbou do oblak, kterou se zaháněly bouřky a kroupami hrozící mraky. Tyto zvyky, doložené již v 9. století, souvisí s všeobecně rozšířenou představou o síle modlitby či podvečerního a nočního hlomození s cílem odpudit zlé síly. Střílení a různé formy hlučení ve vinohradech v době zrání měly také praktický význam: odháněly tisícihlavé hejna špačků, která vytrvale útočila na zrající úrodu. Její sklizní začínalo druhé vinařovo pracovní období, během kterého se hrozny a vinný mošt postupně měnily v lahodné jiskrné víno, které zkušeného vinaře povznáší, obohacuje a rozveselí. Při dobrém víně přichází dobrá nálada a objevuje se písnička. A tak je na místě následující vinařovo přání na závěr: Kdo na zpěv nemyslí a víno nemá rád, takovou můru bych vážně chtěl znát! Bývá zakyslý a houby kamarád, zkrátka, měl by se kát. Kdo však umí víno pít a zpívat pro radost, všude je vzácný a vítaný host! Může vtipný být a bavit společnost, sám ví, kdy už má dost….

FRANTIŠEK SYNEK