Pomoci v orientaci může opět „Velký pranostikon" (Z. Vašků, Academia, Praha 1998), z něhož lze vybrat související informace či pasáže.

Nejprve je třeba uvést, že „naši předkové totiž nejčastěji vztahovali počátky čtyř ročních období k následujícím křesťanským svátkům: počátek jara (svátek Stolování sv. Petra, 22. 2.), počátek léta (sv. Urbana, 25. 5.), začátek podzimu (sv. Bartoloměje, 24. 8.) a nová zima (sv. Chrysogona, 24. 9.). Toto členění roku pak obsahuje většina cisiojanů, tj. veršovaných středověkých říkadel, které sloužily k zapamatování datování hlavních církevních svátků".

Je velmi zajímavé, že uvedené starší lidové vymezení ročních období je více přirozené než současně užívané. V souvislosti se starými lidovými pranostikami je však důležité uvést ještě podrobnější členění hospodářského roku na celkem osm ročních úseků.

Toto členění se na venkově hojně užívalo ještě koncem 19. století. Naši pradědové své týdny a měsíce včlenily do období zvané pozimek (či předjaří, od sv. Matěje, 24. 2.), jaro (čili vesnu, od sv. Josefa, 19. 3.), podletí (od sv. Jana Nepomuckého, 16. 5.), léto (od sv. Medarda, 8. 6.), poletí (či polétí, od sv. P. Marie kořenné, 15. 8.), podzimek (čili podzim, od sv. Matouše, 21. 9.), předzimu (od sv. Martina, 11. 11.) a zimu (od Narození Páně, 25. 12.). Staré lidové „členění roku na osm období je velmi přirozenou a obsahově velice výstižnou syntézou pozorování našich předků."

Další zajímavosti spojené se základy života a vnímání času se váží k samotnému dni. Jen málokdo tuší nebo dokonce ví, že na „rozdíl od současnosti bylo dříve zvykem počítat nový den nikoliv od půlnoci, ale již od západu slunce! Z tohoto důvodu například Mikulášskou obchůzku dodnes uskutečníme již večer 5. prosince a ze zcela stejných příčin byl dříve Štědrý večer již součástí oslav největšího vánočního svátku – Narození Ježíše Krista."

Totiž, bez použití hodin se u nás dříve rozděloval den na noc (to bývala doba od západu do východu slunce) a bílý den, tedy dobu od východu po západ slunce). Již bližší a dodnes užívané a rozlišované jsou pak následující noční a denní časové úseky: večer, půlnoc, kuropění, svítání, ráno, před polednem, poledne, po poledni, navečer a stmívání.

Právě probíhající zimní období spadá dle starého pozorování celých generací našich předků do období mezidobí tříkrálové oblevy a studených lednových psích dnů. O tom například vypovídají následující sdělení: „Boží křtění, sníh a led ve vodu mění", „Na Tři krále, měkko máme." nebo „Tři králové, pouštějí vodu na pole.". Podle starého kalendáře právě obdobím tříkrálového oteplení končí tzv. časná zima a v dlouhodobém průměru na konci první lednové dekády nastupuje vůbec nejchladnější část roku u nás, označovaná již zmíněným názvem lednové psí dny.

Jiná velká skupina lednových pranostik se týkala posuzování vlivu povětrnosti na výši úrody ozimů. Ty byly v dřívějších úhorových soustavách hospodaření (pole byla členěna na tři díly, střídavě byly obdělávány vždy jen dva a třetí zůstal ladem) vzhledem k tradiční nespolehlivosti sklizně u jařin, nejdůležitějšími zemědělskými plodinami. Ozimy byly však velmi náchylné k vymrzání, mimo jiné i z důvodů špatného osiva a značného podílu zamokřených pozemků.

Z řady starých lidových pranostik je zřejmé, že naši předkové – rolníci, sadaři, vinaři i zahrádkáři – měli značné oprávněné obavy, podložené dlouhodobějším sledováním a zkušenostmi, jak z teplých a vlhkých lednových dnů, tak i z období prvního měsíce roku s tuhými mrazy bez sněhové pokrývky a s výskytem tzv. holomrazů.

Tyto zkušenosti vložili do starých pranostik příznačného obsahu: „Teplý leden – polituj Bože", „Je-li teplý leden, odevzdej se osudu.", Je-li teplo v lednu, bída sahá ke dnu." nebo „Je-li teplý leden, z korce mandel." Poslední pranostika určitě s trochou nadsázky napovídala, že úroda v novém roce bude bídná. A jaký že to byl výnos obilí? Počítat ho lze podle starých tabulek. Jeden korec = 0,2877 ha. Jeden mandel bylo 15 velkých „osmihrsťových" snopů, přičemž jeden snop měl 5.000 stébel, hrsť byla tedy 625 klasů. Sklizeň zrna z uvedené pranostiky po přepočtu odpovídala přibližně výnosu asi 60 kg z hektaru! Ve skutečnosti bývalo v 18. století z jednoho korce v průměru obvykle 13, v nejúrodnějších letech až 22 mandelů. Po přepočtu by to byl výnos 780 až 1320 kg obilí z hektaru.

Naopak: „Je-li leden studený, duben chválí osení", „V lednu silný led, v květnu bujný květ." či „Je-li leden chladný a jasný, bude rok úrodný a krásný!" A protože právě začíná období masopustní s časem bohatým na taneční příležitosti, na závěr ještě jednu „taneční" pranostiku: „Tancují-li v lednu komáři, žádný sedlák se spokojeně netváří." Příště určitě něco o masopustních tradicích…

FRANTIŠEK SYNEK