Další díly seriálu Střípky archeologie naleznete ZDE

S koncem doby stěhování národů vyzněla jistě i v Mikulčicích poslední výrazná osídlovací vlna germánských kmenů spojená s Langobardy, jejichž bohaté hrobové pozůstatky byly prozkoumány zejména v sousedních Lužicích. Zároveň tam začíná slavná éra slovanského lidu, jenž se při svém příchodu ze své původní vlasti někde na území dnešní Ukrajiny mohl setkat již jen s menšími skupinami zbylých osadníků, kteří s ním nakonec zcela splynuli. I když není lehké dát jednoznačnou odpověď na celkovou společenskou situaci odehrávající se na mikulčickém katastru ve druhé polovině šestého století, předpokládá se celkem oprávněně, že nejstarší typ slovanského sídliště s keramikou takzvaného pražského typu stával i na písečných dunách budoucího hradiska na Valech. Velmi husté osídlení velkomoravského období však zřejmě zapříčinilo jeho zničení, včetně příslušného pohřebiště s nádobami obsahujícími kremaci se součástmi oděvu a milodary. Je ale také možné, že některé nálezy z časně slovanského období se dosud skrývají v neprobádaných částech této dosti rozlehlé lokality, což ukáže teprve plánovaný archeologický výzkum v následujících letech.

Je faktem, že pravobřežní část dolního Pomoraví s terasou říčky Kyjovky, jejíž koryto je v současnosti regulováno do jednoho z bývalých řečišť řeky Moravy, nevykazuje na rozdíl od levobřežní slovenské části tak hojné doklady prvních Slovanů. Tuto skutečnost teprve nedávno alespoň trošku pozměnil pečlivý plošný průzkum pracovníků pobočky archeologického ústavu na jihozápadním okraji obce v trati Podbřežníky, kde v předstihu před výstavbou rodinných domů zdokumentovali také objekty z úplných počátků středověkých dějin Moravy. Vedle řady nálezů pravěkých a raně historických kultur zmíněných v předchozích dílech našich „Střípků archeologie“ došlo k objevu jedné chaty, pro niž se podle zahloubení nejnižší úrovně suterénu používá pojem zemnice, dále dvou obilnic, tedy zásobních jam určených hlavně pro uchování obilí, a jedné menší jámy s kruhovitým půdorysem na povrchu.

Příbytek zasahující asi dvacet centimetrů do podloží byl vybaven ohništěm z drobných vápenců umístěným do jednoho z rohů, kde byly zachyceny i zlomky mazanice a velká torza keramických nádob. Jedná se o ručně lepené hrnce vázovitého až vejčitého tvaru s krátkým nálevkovitě vyhnutým okrajem a bez výzdoby vnějšího povrchu, podle jejich velikosti lze soudit, že sloužily jako kuchyňské nádoby. Menší hrubost stěn a místy i stopy po obtáčení na ručně otáčené podložce či na pomalu rotujícím hrnčířském kruhu ukazují, že nejde přímo o nejtypičtější představitele pražského typu, ale o výrobky z pokročilejší fáze vývoje. Totéž se dá říci o keramice z ostatních jam, z nichž svými dalšími nálezy vynikala jedna z obilnic.

K nepříliš častým tam totiž patří předměty, které nám dokládají další řemeslnické činnosti našich dávných předků. V prvním případě je to téměř celý, ovšem na malé kousíčky rozlámaný kamenný kotouč, používaný jako jedna z polovin ručního rotačního mlýna – žernovu. Na časně slovanských sídlištích není nacházen zcela běžně, což znamená, že žernovy se mlelo pro větší skupinu lidí, než jen příslušníky jedné domácnosti. Ve druhém případě jde o dvě hrubě utvářené mohutné nádoby, které mají oválný tvar a nízké okraje. Opětovné množství zlomků se při laboratorním zpracování podařilo seskládat do téměř původní kompletní podoby. Bývají označovány pojmem pražnice nebo pekáče či pánve a jejich funkce souvisela nejspíše s tepelnou úpravou obilného zrna, tedy sušením, případně pražením, odtud jeden z názvů. Nedá se totiž vyloučit, že se uvnitř rozdělal oheň, po jejich vyhřátí se popel vymetl a na rozpálené ploše probíhalo pražení, anebo dokonce pečení už předem připravených polotovarů z mouky, kupříkladu chlebových placek. Jiným nálezem byl nepravidelně kulovitý keramický přeslen z výše zmíněné chaty, nasazovaný na vřeteno vytahující a soukající nit ze svazků příze upevněné na přeslici. Svědčí o textilní činnosti, jíž se v rámci podomácké výroby věnovaly hlavně ženy i v dalším průběhu středověku.

Vážení čtenáři, seriál Střípky archeologie najdete také v tištěné podobě každý pátek v Hodonínském deníku Rovnost.

JAROMÍR ŠMERDA