Vzhledem k tomu, že posledně nebylo možné z prostorových důvodů vystavit všechny unikátní předměty na jedné výstavě, Masarykovo muzeum se rozhodlo udělat výstavu novou, která by logicky navázala na výstavu předchozí.

V listopadu proto začala v úplně stejných prostorách na Národní třídě výstava s názvem Císař F.Š. Lotrinský, držitel Hodonína a Holíče. Podařilo se ji uskutečnit i díky projektu s názvem Společný návrat do 18. století prostřednictvím F.Š. Lotrinského, pána Hodonína a Holíče.

Protože Císařsko-královská továrna na majolikové nádobí v Holíči (Kaiser-Königliche Holitscher Majolica Fabrique) byla nejdůležitějším podnikem císaře v tomto regionu, tato skutečnost se musela náležitě odrazit i ve výstavě. Při výběru exponátů – holíčská fajáns a kamenina, dostalo prostor sedm nových institucí, které z výše uvedených důvodů na předchozí akci nemohly spolupracovat.

Jde o Slovácke muzeum v Uherském Hradišti,Národní ústav lidové kultury ve Strážnici, Státní zámek Milotice, Státní hrad Buchlov, Státní zámek Buchlovice, Galerii výtvarného umění v Hodoníně a soukromého sběratele Ladislava Lungu z Milotic.

Návštěvníci tak mají jedinečnou možnost poprvé obdivovat kolem sta nových výrobků holíčské manufaktury, zapůjčených celkem od deseti institucí (na předchozí výstavě se výpůjčkami podílela Moravská galerie v Brně, Múzeum Červený Kameň – SNM a Masarykovo muzeum v Hodoníně).

Výběr exponátů v některých případech také poukazuje na další hospodářské aktivity císaře F.Š. Lotrinského na holíčskem panství.

Krásná fajánsová plastika koně poukazuje například na výstavbu barokního dvoupodlažního hřebčína z Kopčan z roku 1745. Ukazuje kromě jiného i to, jakou škodou je, že se původní fresková výzdoba z let 1750–1751 od Jeana Josepha Chamanta ve středu severního křídla tohoto objektu nezachovala. Také s chovem jezdeckých, dostihových, zápřahových koní, ale také koní na reprezentační účely a hony se tam skončilo v roce 1828, podobně jako s výrobou v holíčské manufaktuře.

Pohled na krásnou barevnou konvici v tvaru kachny (holíčská fajáns) zase vypovídá o další netradiční hospodářské aktivitě císaře. Ten nechal v katastru Kopčan zřídit zařízení na odchyt divokých ptáků, hlavně kachen. Tato metoda vznikla v severním Frízsku (Nizozemí) a prostřednictvím nizozemských odborníků (Jacob Boden) se v padesátých letech osmnáctého století dostala také na holíčské panství.

Již z výše zmíněného je patrné, že výstavu by si určitě neměli nechat ujít milovníci holíčské fajánse. Unikátní exponáty z holíčské manufaktury mají návštěvníci možnost obdivovat v komorním nasvícení do konce ledna příštího roku. Vstup na výstavu je zdarma.

TOMÁŠ GRONSKÝ