Do území s dolským nářečím spadá i Hodonínsko

Nakonec jsem však nesehnal dostatek materiálů a vzal zavděk útlé, ale velmi obsažné knize s názvem „Nářečí a písničky Buchlovského podhůří“ (Nedakonice, 2010).

K tisku ji připravil kolektiv kolem výkonného ředitele slováckého týdeníku Dobrý den s kurýrem Michala Dvouletého. Písničky vybral Miroslav Jestřabík a vydání zajistil Spolek Svatopluk Nedakonice za finanční pomoci Nadace Děti-kultura-sport.

Je příznačné, že nově vydaná publikace nemá svým obsahem daleko k výše zmíněné knize profesora Úlehly, která pojednává o aspektech života a budoucnosti lidové písně ve Strážnici. Michal Dvouletý a Miroslav Jestřabík se soustředili na slovesné a písňové folklorní tradice kraje pod Buchlovem, který nazývají Buchlovské podhůří. Poukazují, že v třinácti obcích této oblasti uherskohradišťského okresu prokázal profesor Jaromír Bělič dostatek shodných znaků jedné z nejstarobylejších verzí dolského nářečí na Moravě.

S pojmem dolský se v dialektologii poprvé setkáváme v díle Aloise Vojtěcha Šembery „Základy dialektologie československé“, která vyšla ve Vídni roku 1864. Výstižněji charakterizoval dolská nářečí sběratel lidových písní František Bartoš ve své „Dialektologii moravské“ (vydané dvoudílně v Brně v letech 1886 a 1895). Dle Bartoše se dolským nářečím mluvilo na pravém břehu řeky Moravy od Spytihněvi až po Klobouky u Brna. Právě profesor Bělič určil přesná pravidla pro chápání dolských nářečí v knize „Dolská nářečí na Moravě“ (Praha, 1954). Do Běličem specifikovaného území s dolským nářečím spadá sto devět obcí v souvislém, ale úzkém pruhu od Kroměříže přes Chřiby, Ždánický les, uherskohradišťské, veselské a kyjovské Dolňácko, hodonínské a břeclavské Podluží až po Velké Bílovice a Moravský Žižkov.

Sám Bělič však poznamenává: „Termín dolské nářečí není příliš šťastný. Oblast, v níž se tímto nářečím hovoří, se totiž do značné míry nekryje s územím, jež je v národopise označováno jako dolské.“ Doláci podle nářečí totiž nejsou Doláky podle kroje, což způsobuje řadu nedorozumění.

Téměř stopadesátistrán­ková knížka formátu A5 obsahuje nejen textová pojednání vymezující oblast, ale také charakteristiku dolského nářečí v oblasti Buchlovského podhůří. V knize nechybí zmínka o místních legendách a pověstech, ale její podstatnou část tvoří 105 písniček, které byly do zpěvníku vybrány během dvaceti let Miroslavem Jestřabíkem z archivních zápisů z přelomu 19. a 20. století z obcí Boršice, Jalubí, Kostelany, Nedakonice, Ořechov, Polešovice, Tučapy a Zlechov. Mnohé z uvedených písní jsou skvosty, které téměř po jednom celém století uvedl do života v roce 1988 založený nedakonický mužský sbor a později dětský soubor Kosárek. Kromě písní jsou velkým kladem zpěvníku také ukázky dolského nářečí Buchlovského podhůří. Zkuste se zamyslet, zda budete následující ukázce správně rozumět: „Nám na hruškách pochybilo. Měli sme před domem něco ovesnejch, tak co by pohodil, ale – prosejm vás – kdepak to před chlapčiskama obstojí. Ale v Peklách je tam trochu panenských, vinarou, tvarovkou a dubenáčou. Kotou nám ve Slounečnejch chválabohu naspořilo, pomíšáme ich s trnkami, tech máme doboha, a toš bude na pár kotlou. A toš přiňdite nám, kmotřenko, pomoci míšat. A ty Janíčku, mosejš přijít také na lejzačku.“ Pokud jste však nerozuměli všemu, stačí jen otevřít poslední stránky zajímavé knížky „Nářečí a písničky Buchlovského podhůří“ a s pomocí zde uvedeného slovníčku si text jednoduše přeložit.

Byť útlou, ale přece jen na fakta bohatou a na krásné písničky obsažnou knížku, vám doporučuji k přečtení. Vhod přijde zvláště nyní, v tyto začínající podzimní večery. Vezměte skleničku dobrého vína, čtěte, a raději zpívejte!

FRANTIŠEK SYNEK