Další díly seriálu Na výstavu do muzea naleznete

ZDE

Období 18. století zahrnuje v módě dobu pozdního baroka a následně i rokoka a je charakteristické svou nákladností a honosností.

Oděvy tohoto období jsou zdobeny množstvím stužek, prýmků a krajek, nesmí chybět ani šperky a pudrované paruky. Módním ateliérem Evropy se stává Francie. Základ ženského oděvu tvoří široká sukně z obručí tzv. krinolína, jež se vyráběla z velrybích kostic. Krinolína tvořila tuhou oporu a její nošení bylo náročné, protože se nedokázala chůzi přizpůsobit a různě se houpala, a navíc při chůzi vrzala. Svrchní sukně ženského oděvu byla složitě aranžovaná, často vpředu rozstřižená na dva díly a vykasaná do stran, zespodu pak vyčnívala barevně odlišná spodní sukně. Úzkého pasu žena docílila pomocí korzetu. Nebyla to ovšem levná záležitost, jelikož na jednu konstrukci spotřeboval výrobce až kilo kostic. Na korzet se oblékal živůtek s hlubokým dekoltem a řasenými rukávy s nabíranými manžetami. Celý oděv byl pošit množstvím stužek, krajek a prýmků.

Barokní žena byla doslova zavalena hromadou textilu a doplňků. Postupně došlo k mírnému změkčení linií, kdy se do popředí místo oděvů z brokátu dostává přece jen pohodlnější hedvábí. Oblíbeným doplňkem se stává malá taštička, tzv. pompadúrka, do níž žena ukládala různé drobnosti, stejně tak nosila rukavice a vějíř.

Na hlavě jí nesměla chybět paruka, jež byla v tomto období považována za odznak vznešenosti a aristokracie. Paruky z pravých vlasů byly velmi drahé, proto se pro méně náročné zákazníky vyráběly z vlny či koňských žíní. Oproti dřívějším fázím baroka, kdy byly paruky rozměrné, bohatě kadeřené a tmavé, dochází postupně k jejímu zmenšení a pudrování na typickou bílou barvu. Paruku pak doplňovaly různé pokrývky hlavy podle typů účesu od drobných čepečků až po rozměrné klobouky se širokou krempou.

I mužský oděv býval velmi nákladně zdoben, což dokládají také reprezentativní portréty císaře Františka Štěpána prezentované na výstavě. Ten, ačkoliv v běžném životě nosil spíše neokázalý vojenský šat, je na portrétech zobrazen v honosném korunovačním oděvu pošitém množstvím zlatých krajek. Typickou součástkou mužského oděvu byl tzv. justaucorps, tedy kabátec s prodlouženými šosy a zúženými rukávy, zakončenými ohrnutými manžetami.

Nesměla chybět ani spodní košile a vesta, jež byla šita často ze stejného materiálu jako kalhoty a kabátec. Kalhoty byly úzké a sahaly ke kolenům, na ně navazovaly bílé punčochy a nízké boty s přezkou.

Návštěvníci výstavy si mohou ukázky výše popsané dobové módy prohlédnout a některé oděvy také vyzkoušet. Pro ty, kteří se chtějí dozvědět ještě více o tomto historickém období a zažít atmosféru 18. století připravujeme v rámci doprovodných programů ukázky dobové hudby a tance, odívání, šermu a další.

MICHAELA RYBECKÁ