Stejně tomu je také v případě Mikulova. Nad městem se vypíná mohutný hrad, jehož základy stály ještě před příchodem Lichtenštejnů v roce 1249. Od toho roku zde až do roku 1560 probíhal čilý stavební ruch, který se nezastavil ani po roce 1560, kdy Mikulov nevlastnili Lichtenštejnové, ale od 70. let 16. století Ditrichštejnové. Právě ti se zasloužili o dnešní podobu zámku s jeho nejrůznějšími přístavbami v duchu baroka a klasicismu.

Právě v Mikulově se udál skutečný příběh bílé paní, jak se o ní dozvídáme na mnoha zámcích a hradech v České republice. Právě na Mikulov zavedl osud nebohou Perchtu z Rožmberka provdanou za Jana V. z Lichtenštejna. V době válečných nepokojů patřil Jan V. z Lichtenštejna k tlupě loupeživých rytířů, jež byla postrachem celého okolí. V roce 1449 se oženil s Perchtou z Rožmberka, jíž díky své hrubé povaze připravil na mikulovském zámku nesnesitelný život. Dodnes se dochovaly dopisy, které zoufalá Perchta posílala svému otci a bratrům. Jsou považovány za nejstarší ženskou literaturu v našich zemích. Útrapy, které musela mladá Perchta snášet na mikulovském hradě, byly strašné. Nedostávala například jídlo z panské kuchyně, proto chodila do podhradí, kde si kupovala jídlo na dluh. Proto vždy čekala na peníze od svého otce, aby mohla zaplatit kupcům. Spávala sama ve věži, kde byla nesnesitelná zima. Dokonce měla plesnivé peřiny. K tomu všemu se nemohla starat o vlastní děti, o jejíž výchovu se starala její tchýně Hedvika z Pottendorfu. Vlastní tchýně se k ní chovala velmi zle a byla tou hlavní příčinou problémů mezi manžely.

Manželské spory vyvrcholily v roce 1471 útěkem Perchty z Mikulova. Útočiště našla v benediktinském klášteře (zvaném skotský) ve Vídni. Podle pověsti, když Jan V. o dva roky později umíral, prosil Perchtu na smrtelné posteli o odpuštění za všechna příkoří, která jí způsobil. Protože to odmítla, proklel ji a od té doby bloudí nešťastná Perchta rožmberskými hrady jako Bílá paní. Paní Perchta měla s Janem V. z Lichtenštejna dvě děti. Starší Alžběta se v roce 1467 provdala za Jiřího z Pottendorfu, mladší Ondřej, který byl již v útlém věku od matky odloučen a dán do výchovy svému otci, zahynul poměrně brzy v souboji.

MAREK VAŘEKA