Další díly seriálu
Střípky archeologie naleznete ZDE

Konkrétně se jedná o dvě poměrně obtížně určitelné zvířata, a to v první řadě o protáhlého, snad přímo ještěrovitého tvora s dlouhým ocasem a dlouhou rozevřenou tlamou. Těsně pod ním je zobrazen čtvernožec s ptačí hlavou s dlouhým zobákem a nápadným okem a snad i s rohy.

V předvelkomo­ravském období se scéna souboje zvířat objevuje v drtivé většině ve výzdobě bronzových litých hlavních nákončí opasku, v jejichž rámci můžeme počítat s několika variantami. V nich se kromě mimo méně časté dvojčlenné kompozice gryfa s jelenem, laní, případně býkem setkáme hlavně s trojčlennou kompozicí se dvěma dravými šelmami po stranách a to buď v obou případech s gryfy nebo s gryfem a lvem a jelenem či laní mezi nimi. Mezi nejunikátnější aplikace těchto kompozic patří výzdoba dvou zlatých nádob již kdysi námi zmíněného pokladu z Nagyszentmiklós, konkrétně orlího gryfa napadajícího laň na jednom z medailonů lahvovité číše a lvího gryfa útočícího na býka na vnějším medailonu jedné z mís.

K chronologicky blízkým paralelám těchto scén patří výjevy na středoasijské stříbrné toreutice, z níž můžeme kupříkladu jmenovat dvě mísy z ruských nalezišť, kdy každá je produktem odlišné umělecké školy. Tou první je mísa z vesnice Čurinská, vyrobená v průběhu osmého až devátého století, v jejíž výzdobě na puncovaném pozadí se ve výplni jednoho z úponkových polí objevuje lev trhající tlapou gazelu. Druhou je podobně datovaná mísa z Polovodova v permské oblasti, kde se setkáme s motivem jelena s teprve dorůstajícím parožím napadeného lvem. Právě druhá ze zmíněných památek představuje díky celkem specifickému zpodobení jelena zajímavý námět k diskusi o vlastním smyslu této scény, neboť její znázornění v časném předjaří zřejmě indikuje symboliku spojenou se střídáním ročních období.

Lev útočící na gazely

Pro naše účely je důležitá chronologicky blízká unikátní mozaika ve výzdobě poradního sálu paláce v Chirbet al-Mafdžáru v Jordánsku, která patří k jedné z mála svého druhu zachovaných památek s figurálním námětem lva útočícího na stádo gazel. Tady evidentně souvisí s královskou symbolikou kalifovy moci a míru nastoleného za vlády islámu. Na to, že ani v tomto období se nejedná o pouhý žánrový motiv, poukazuje i skutečnost, že z celého rozsáhlého palácového komplexu se tato jediná figurálně zdobená a zároveň největší mozaika nacházela v apsidě poradní a zároveň audienční místnosti určené pro soukromí vladaře.

Je tudíž velmi pravděpodobné, že právě v místě, z něhož vlastník paláce řídil své politické aktivity, měl tento motiv, vedle několika dalších samostatných obrazů na jiných místech paláce, rovněž velký význam. Kromě funkce velmi kvalitně provedené dekorace byl tedy spojen se specifickou úlohou symbolicky demonstrovat nepřekonatelnou sílu aristokratické moci, tedy tématu vyjadřovaného v uměleckém jazyce východu i západu již od dávných dob.

Opomenout samozřejmě nelze ani byzantský umělecký okruh, v jehož rámci se kompozice zvířecího souboje objevuje v několika odvětvích uměleckého řemesla. Jednotlivé památky, kupříkladu kamenné plotny křesťanských chrámů či slonovinové destičky dřevěných schrán, zůstaly dochovány většinou až z pozdějšího období devátého až desátého století. Existenci těmito motivy zdobených předmětů můžeme reálně předpokládat už pro předcházející období.

Zápas dobra se zlem

To potvrzuje i fakt, že především z rámce byzantských textilií, datovaných do průběhu osmého až devátého století, známe řadu podobných zoomorfních kompozic, kdy jmenovat můžeme opět hedvábné látky navazující na sásánovské kompozice, v jejichž výzdobě figurují jako doplňky hlavního obrazu. Svérázná stylizace zvířat prozrazuje, že v těchto případech jde většinou o motiv lvů, kteří útočí nejen na laň, ale i ovci nebo jehně. Tudíž hlavní smysl kompozice by mohl být mnohem zřetelněji chápán křesťanskou symbolikou. Obraz laně či jehněte totiž v křesťanských představách obyčejně značí Krista a ovce věřícího, takže vlastně jde o parabolu boží oběti za hříšníka symbolizovaného zatoulanou zvěří ze stáda a zůstávající napospas Satanu symbolizované­ho lvem.

Pozoruhodný artefakt z Mikulčic, zřejmě hrací kámen, byl podroben analýze prozatím pouze v několika málo studiích. Podle některých z nich může jít snad i o egyptský, konkrétně koptský výrobek z pátého až sedmého století. Koptové jsou Egypťané, jejichž předkové přijali v prvních stoletích našeho letopočtu křesťanskou víru. V každém případě se koptskou zdá samotná výtvarná náplň, ve které se však spíše než o církevní či loveckou symboliku jedná o vyobrazení zvířetníkového znamení střelce obohacené o vyjádření zápasu dobra se zlem.

JAROMÍR ŠMERDA