JAROMÍR ŠMERDA

Oděv a jeho doplňky, spolu se součástmi výstroje a výzbroje, měly pro jejich nositele identifikovat společenskou příslušnost nejen v průběhu jejich života, ale i po smrti. Další milodary ve výbavě hrobu měly většinou smysl až jako součást pohřebních obřadů, které se však dají jen velmi obtížně rekonstruovat. Důležitým ukazatelem byly jistě i další znaky související s pohřebním rituálem, hlavně velikost a náročnost úpravy hrobové jámy, kupříkladu dřevěným obložením stěn, anebo vzhled samotné rakve sbité z prken spojených někdy velmi masivními železnými pásovými kováními. To vše samozřejmě platí v předvelkomo­ravském, ale i velkomoravském období za předpokladu, že nebereme do úvahy přísné předpisy křesťanského kánonu pro pochovávání. Ty byly ve středním Podunají ještě ve velkomoravském období, ostatně jako v mnoha dalších oblastech, velmi často porušovány, což bylo většinou církevních představitelů snad ještě zpočátku tolerováno.

Rozborem hrobových nálezů velkomoravského období souvisejících přímo s církevními stavbami se v posledních letech zabývalo vícero odborníků, kteří při určování jejich významu zdůrazňovali úskalí intenzity křesťanského vlivu. Nemůžeme totiž vyloučit ani předpoklad, že nepřítomnost většiny pohřební výbavy i u některých předpokládaných společensky významných jedinců, je v takových případech jasnou ukázkou jejich křesťanské víry. Je nutné si uvědomit, že hrobová výbava na základě druhů, množství a kvality milodarů i poloha a speciální úpravy hrobu nebo určení zvláštních, často luxusních předmětů, však ani tak nemusí poskytovat přesnou představu o rozvrstvení a uspořádání společnosti. Tyto ukazatele mohou být výrazem ještě ne zcela úplně sociálně vyhraněné společnosti nebo komunity, v níž se ostřejší sociální rozdíly teprve začaly projevovat.

Vybavení pohřbu spoluurčoval nejen náboženský nebo právní či dědičný nárok, ale i samotný názor na zemřelého a jeho případné postavení. Některé modely pohřebních obyčejů společnosti lze vypracovat i na základě konfrontace s písemnými prameny. Vydělení určitých sociálních skupin na základě archeologických pramenů je tak vlastně často odrazem umělého roztřídění podle bohatství širšího společenství lidí. Přímočaré chápání ve vztahu majetku a větší míry společenských výhod může být jedním ze zdrojů nedorozumění, pokud nevezmeme v úvahu také složitost dědických zvyklostí, odrážejících se prostřednictvím komplikovaného vztahu mezi světem živých a mrtvých.

Většina badatelů zabývajících se rozborem této problematiky předpokládá, že od přelomu osmého a devátého století, kdy se na základě dochovaných písemných zpráv počítá s důraznějším pronikáním křesťanství také do oblasti podél středního toku Dunaje a tím i na Moravu, souvisejí zachované předměty zdobené často motivy zvířat, ptáků a lidských postav v drtivé většině případů s křesťanským výkladem. Je však opět nutné zdůraznit, že proces pokřesťanštění mohl dokonce u různých částí a skupin etnicky či územně spojeného obyvatelstva probíhat odlišně. Také ve velkomoravské společnosti se předpokládá, že řada i společensky významnějších vrstev zůstala věrná tradiční soustavě duchovního myšlení, což se odrazilo také při výrobě či alespoň pojetí některých oblíbených figurálních motivů.

Společenské postavení a majetkové možnosti jedince, potažmo rodiny, ke které patřil, jsou tedy prvořadými podmínkami pro existenci speciálních předmětů zdobených figurálními motivy, s nimiž se pak v některých případech setkáváme v hrobových nálezech. Podobné ornamenty tak vzhledem na vnitřní uspořádání raně středověké společnosti představují nejen módní záležitost, ale hlavně zakódovaný společenský prvek. Jedince, kteří i podle hrobových nálezů dávali najevo svoje sociální postavení kromě jiných projevů součástmi oděvu a dalšími ozdobami, můžeme jasně odlišit od těch, u nichž neznáme jakékoliv zachovatelné oděvní doplňky či jinou výbavu. Tento obraz může být díky postupně se prosazujícím křesťanským zvyklostem, jak jsme již naznačili výše, značně zkreslen. I po jejich přijetí, jež probíhalo nejdříve zřejmě u společenských elit, však nadále přetrvával zvyk ukládat zemřelého s tradičními doplňky oděvu či jinými podobnými předměty, které byly velmi často zdobeny figurálními motivy.

Další díly seriálu Střípky archeologie najdete ZDE