„Věřím, že nebudu zdaleka jediným z těch, kteří ho znali a měli rádi, kdo si na tohoto neobyčejně pracovitého vědeckého pracovníka, vysokoškolského pedagoga i organizátora vědeckého a společenského života vzpomene. Používám slov Josefa Jančáře, který v nekrologu z roku 1992 připomněl, že V. Frolec věnoval pozornost studiu lidového stavitelství v regionálních i mezinárodních kontextech a tradiční lidovou kulturu studoval v širších souvislostech geografických, historicko – společenských i věcných," napsal o Václavu Frolcovi v časopise Folklor (číslo 5/2004) v roce jeho nedožitých sedmdesátých narozenin novinář Bohumil Hlaváček.

Příkladem podle Hlaváčka může být rozsáhlý soubor prací o tradičním vinařství nebo o lidových obyčejích. „V roce 1964 byl spoluzakladatelem Národopisných aktualit (dnes Národopisné revue) a jedním z nejaktivnějších členů redakční rady. Především ale také spolubudovatelem strážnického Ústavu lidového umění, který od letošního 1. ledna 2004 nese název Národní ústav lidové kultury, jeho Muzea vesnice jihovýchodní Moravy a organizátorem strážnických sympozií. Výrazně se podílel na přípravě dvaadvaceti ročníků strážnického folklorního festivalu ve funkci člena výboru a předsedy programové rady. Za úsilí o včlenění lidových kulturních tradic slovanských národů do evropského kulturního povědomí obdržel Herderovu cenu a za národopisnou studii Vánoce v české kultuře cenu Mezinárodního etnohistorického centra v Palermu," napsal také o této osobnosti Hlaváček.

Profesor Frolec byl výborným znalcem lidové kultury a velmi dobrým a vnímavým učitelem, který dovedl svým žákům velmi poutavě a příkladně popsat sledované projevy staré lidovém kultury. Vedl je k poznání kouzla i nástrah nezbytné terénní práce a výzkumu, při kterých si přirozeně doplňovali ve školních studovnách získané poznatky. Byl ovšem také vynikajícím organizátorem, dokumentátorem, propagátorem a vydavatelem.

„Kandidátskou dizertaci na téma Lidové stavitelství v sofijské oblasti v 19. a počátkem 20. století obhájil v roce 1963. A o pět let později se habilitoval pro slovanský národopis habilitačním spisem Kulturní společenství a interetnické vztahy v lidovém stavitelství střední a jihovýchodní Evropy. V roce 1991 byl jmenován universitním profesorem evropské etnologie a zároveň obhájil doktorskou dizertační práci na téma Jihomoravská družstevní vesnice," uvedl v nekrologu zveřejněném opět v časopise Folklor (číslo 3/1992) ředitel Okresního archivu v Hodoníně Jiří Mráka.

Ten V. Frolce charakterizoval větami: „Václav Frolec spojoval vždy svou pedagogickou činnost s činností vědeckou. Jeho obrovská píle, aktivita, teoretické znalosti i jeho pracovní elán byly příčinou toho, že se stal jedním z nejpřednějších československých i evropských badatelů slovanského národopisu. Zabýval se studiem lidové architektury jižní a střední Evropy, studiem hmotné kultury v tradičním vinohradnictví, ale i studiem obyčejové tradice a obřadní kultury. Velkou pozornost věnoval studiu současné vesnice, teoretickým a metodickým problémům národopisu a národopisné balkanistice."

Etnolog V. Frolec studoval etnografii a folkloristiku v Brně. Po studiích pracoval určitou dobu v muzeu v Hodoníně a od roku 1961 více než třicet let na katedře etnografie tehdejší Filozofické fakulty University J. E. Purkyně (dnes Masarykova universita) v Brně. Při své pedagogické činnosti byl editorem řady publikací edice Lidová kultura, mnohaletým předsedou programové rady Mezinárodního folkloristického festivalu ve Strážnici, členem výboru Muzejní a vlastivědné společnosti, hlavním tajemníkem a předsedou československé sekce Mezinárodní komise pro studium lidové kultury v Karpatech a na Balkáně a členem výkonné rady Mezinárodní společnosti pro etnografii a folklor Evropy při UNESCO.

V roce 1989 získal na vídeňské universitě Cenu J. G. za přínos poznání lidové kultury národů střední, východní a jihovýchodní Evropy a o rok později Mezinárodní cena G. Pitre – Salomone – Marino. Ovšem výčet jeho dalších činností by byl velmi obsáhlý a dnes lze jen s podivem vnímat, jak to vše bylo možné zvládnout.

„V profesoru Frolcovi odešel předčasně člověk nesmírně laskavý, lidský a neobyčejně pracovitý, vědec, který odevzdal všechny své síly regionálnímu a srovnávacímu národopisu a pedagog, který vychoval několik generací národopisných pracovníků. Škoda, že mnohé plány našeho pana profesora zůstávají nedokončeny," uzavřel Mráka svůj nekrolog na vzpomínaného universitního pana profesora Václava Frolce osobním vyznáním.

Léta zármutek nad ztrátou vzácného člověka zmírnily, možná i úplně potlačily, ale jeho velké národopisné dílo a práce zůstala a jeho žáci jsou nyní hrdi na to, že v ní mohou podle svých možností i schopností dále pokračovat. Práce na díle započatém panem profesorem V. Frolcem je jejich velkým poděkováním člověku, který lidové kultuře věnoval vpravdě celý svůj život.

FRANTIŠEK SYNEK