Další díly seriálu Střípky archeologie naleznete ZDE

Za nejpůsobivější výrobky z prostředí římských provincií lze považovat gemy, tedy drahokamy a polodrahokamy zdobené nejrůznějšími motivy vyrytými nebo vyřezanými do hloubky. Někdy jsou za určitý druh gem označovány i kameje, které se ale naopak odlišují svojí reliéfní řezbou vystupující plasticky z úrovně vnější plochy. Tyto drahé kameny opracované s velkým uměleckým vkusem specializovanými řemeslníky se už od starověku používaly hlavně jako pečetidla, tedy vlastně jakási razítka k označení významu konkrétních dokumentů.

Otiskem gemy do měkké hmoty, většinou vosku, se informace zabezpečila před vyzrazením nesprávné osobě anebo se obecně potvrzovala její důležitost. O něco později se k tomuto účelu přidal smysl krásotvorný, do kamene tím byl negativem obrazce vtělen motiv s ozdobným cílem a celá gema se pak vsadila do prstenu, náramku, náhrdelníku, závěsku a podobně. Zřejmě hned vzápětí jim začala být přisuzována kouzelná moc a takto ztvárněné drahokamy se začaly nosit jako ochranné amulety.

V nálezech z Mikulčic se nachází až jako druhotně použité drahé kameny ve výrobcích slovanských šperkařů a zlatníků. Takto známe celkem tři případy výskytu antických gem, které pocházejí ze slovanského hradiska na Valech. Vyhotoveny jsou vždy z karneolu, červené odrůdy chalcedonu, a vyznačují se příjemnými barevnými odstíny s typickou průhledností, od nazlátle žlutých až po sytě rudé.

K nejstarším patří oválná gema nesoucí vyobrazení takzvaného grylla, což je postava či hlava s kombinací lidských, zvířecích anebo ptačích znaků. V tomto případě se jedná o hlavu vousatého muže, snad nejvyššího antického boha Dia, další vousatou hlavu, tentokrát s pleší a písmeny PH, možná slavného sochaře Feidia, a orla.

Na první pohled to vypadá jako změť podivných obrazců, ale pokud si je pozorovatel všechny postupně správně natočí, vyvstanou tři hlavní mnohem zřetelněji. Zmíněný exemplář nejspíše reprezentuje výrobek z dílen pracujících na počátku druhého století, tedy v období císaře Hadriána, a zhruba o sedm staletí později byl vsazen na přední stranu stříbrného nákončí opasku z hrobu 433 u trojlodní baziliky.

S bohem Merkurem

Druhá gema se hlásí do pokročilého druhého století k antoniniovskému období a byla nalezena na nákončí v hrobě 390 opět na pohřebišti v okolí největšího mikulčického kostela. Charakterizuje ji rytina mužské postavy, jež má na rameni plášť a v levé ruce drží měšec a dva klasy obilí, zcela zjevně tu jde o římského boha obchodu Merkura s jeho atributy.

Pouze na okraj doplníme, že plasticky zdobený líc zmíněného nákončí zahrnuje také vypouklé sklíčko s rovnou dolní plochou, takzvaný kabošon, s rytinou čtyřnožce, buď koně, nebo beránka. Velmi svérázný motiv se vyskytuje i na rubové hladké straně nákončí, kde je vytlačena postava muže s rukama vzpaženýma směrem nahoru, pro něhož se vžilo označení orant, neboť je to gesto používané v minulosti při modlení k nebeským bohům. I tyto motivy si jistě zaslouží podrobnější popis v některém z dalších, k tomu určených dílů našich archeologických střípků.

U obou tímto způsobem využitých gem je však velmi zajímavá jedna věc, totiž že byly do plechových kování pásů vloženy rytou stranou dovnitř. Je možné, že řemeslníci a případně i objednavatelé těchto honosných ozdob upřednostnili celkový tvar a barvu kamene. Jiné vysvětlení se týká vlastního významu obrazu ukrytého takto před lidskými zraky, čímž mohl být kladen důraz na jeho magickou sílu určenou pouze pro jeho nositele. Posledním nálezem z mikulčického hradiska je dosud pouze stručněji publikovaná gema s rytinou koníka, nalezená v destrukčním horizontu.

Různé druhy

Vedle objevu gem ve slovanském kontextu, jak to známe z Mikulčic, anebo také z pohřebiště v Dolních Věstonicích, se je ale na Moravě podařilo získat přímo v souvislosti s Germány i Římany. Z germánského kostrového hrobu v Branišovicích známe jednu s motivem bohyně vítězství Niké a čtyři další s motivy čápa hrajícího na varhany, hlavou boha slunce Helia, bohem války a zemědělství Martem a dále s portrétem muže byly nalezeny v destrukcích v prostoru římského pevnostního systému na Mušově.

Jak názorně vidíme, dají se gemy podle svých námětů rozdělit do několika skupin podle obrazů bohů a bohyní římského panteonu, zvířat a rostlin, anebo i zosobněných abstraktních pojmů jako štěstí, zdraví, radost, případně motivů určených k magickým účelům. Ty poslední se dodnes řadí díky své částečné záhadnosti k těm nejpřitažlivějším, kupříkladu byly také dosti vyhledávaným prostředkem při léčbě zdravotních obtíží, zvláště zažívacích a očních.

I když bývá většina gem opravdu velmi malá, největší měří okolo dvou centimetrů a nejmenší jen kolem půl centimetru, díky lupě s osvětlením anebo jejich zvětšeným fotografiím si můžeme udělat představu, jaké mocné síly s nimi naši předchůdci spojovali. Většina badatelů se shoduje v tom, že podobná symbolika má evidentně ochrannou funkci před veškerými nástrahami a nebezpečím a zajišťovala svému majiteli přízeň samotných bohů.

Vážení čtenáři, seriál Střípky archeologie najdete také v tištěné podobě každý pátek v Hodonínském deníku Rovnost.

JAROMÍR ŠMERDA