VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Gka-mar-džo-ba Sakartvelo!

Hodonín /NA KOLE KOLEM ČERNÉHO MOŘE/ - Tak přece jen má to nekonečné moře svůj východní konec! Leží v Gruzii a objevil jsem ho v úterý odpoledne, když jsem s čerstvými třemi tisíci kilometrů v nohách vjel do země, jež se honosí názvem „Adžárie“.

11.8.2010
SDÍLEJ:

Matěj Balga, teď už sám, dorazil na kole do Gruzie. Pije s Gruzínci ča-ču.Foto: Archiv Matěje Balgy

Další díly seriálu Kolo okolo Černého moře najdete ZDE

S Tureckem jsem se už moc nepáral. Nejedl jsem, nepil, nefotil, nezastavoval, nekoupal se, nekochal se nad mapou, neměnil duše, nestavěl stan… prostě jsem přestal provozovat všechny ty kratochvíle, které mě od začátku zpomalovaly a jel jsem jako robot: Samsun, Ordu, Giresun, Trabzon a Rize – to všechno jsem proletěl během tří dnů a zpomalil mě až průjem, který jsem si přivodil pravděpodobně pitím vody z trabzonské mešity. K tomu jsem v Ardeşenu po dlouhé době píchnul a s nářadím, co mi zbylo (francouzák) po ztrátě mé multifunkční sady, výměna trvala déle než obvykle.

Přesto, že mi bylo ukrutně špatně, nic jsem ten den nejedl a déšť o půl paté ráno zmařil sny o osvěžujícím spaní pod širákem, dorazil jsem v úterý na oběd do Hopy, kde jsem měl v plánu bez výčitek utratit veškeré zbylé bohatství schraňované v turecké měně. V první „lokantě“ jsem tedy oznámil, že mám 2 liry a strašný hlad a pravděpodobně to zapůsobilo, jelikož jsem dostal čtvrt kuřete, chleba, spostu zeleniny a čaj, přičemž ty peníze ode mě stejně nikdo nechtěl.

A dál už bylo jen dvacet kilometrů rovné, široké silnice, jež se choulila k nohám začínajícího Kavkazu, chvíli si razila cestu tvrdými skalami a chvíli se zase vrhala téměř do moře, nikdo po té krásné silnici ale nejezdil a já měl pocit, že jedu na samý konec světa, tím víc, čím víc jsem se blížil k hranici v Sarpi, která se snažila budit dojem, že vůbec neexistuje.

Pak se objevila kolona kamionů, asi deset kilometrů dlouhá, zaražená na druhém konci neviditelnou byrokratickou křivkou. Já jsem ale párkrát šlápl, ladně ji přetnul a byl jsem tam. Dokázal jsem to! Po třiatřiceti dnech jsem došlapal do Gruzie a byl jsem neskutečně šťastný. To se ještě umocnilo setkáním s Lubošem z Prievidzy, který tam zrovna dostopoval a byl taky tak rád, takže jsme zašli na první gruzínské: „Kazbegi“. A nebylo jedno.

Hodinu nato jsem už jel v Batumi na pláž, v tašce nákup na večerní oslavu – za 120 korun (to jsem se rozšoupl!) jsem si koupil ½ l vodky (30 Kč), ½ kg rizota, dvě placky gruzínského kukuřičného chleba, dvě velké čokolády a za dvacku cigarety Lucky Strike, většinu z toho jsem ale stejně ten večer nevyužil, protože jen co jsem dostavěl stan, už mě někdo zval, abych se připojil „k jejich stuolu“, což obnášelo spoustu jídla a vetší spoustu vodky, kterou sice v Gruzii můžete pít jen po pronesení přípitku, jež je, narozdíl od našeho, dlouhý a sofistikovaný, mým hostitelům ale pusa jela na plné obrátky a než jsem se nadál, tak jsem za rodinu, za družbu, za mrtvé, za zdraví, za krasivé děvočky, za dobrý lov, za Česko, za Gruzii, za Slovany a za bůhvíco ještě, bezvládně oddychoval ve stanu.

Druhý den jsem v ulici Kutaisi vyhledal kancelář lodní společnosti Instra. Nepříjemná, surrealisticky zmalovaná ženská mi tónem „to máš blbý, že neumíš gruzínsky“ lámanou ruštinou sdělila, že lístek si můžu koupit až v sobotu, že loď má zpoždění a pojede zhruba v neděli ráno.

Tak jsem se vydal na východ, do hor, vybaven vším, co bych mohl potřebovat, abych až do neděle nic nepotřeboval. Ujel jsem ale jen dvacet kilometrů, do vesnice Adjarisckhali a dál už jsem se nedostal. Jakmile jsem se na návsi zastavil, už kolem mě bylo spostu lidí, už mě zvali na pivo (které mimochodem chutná až moc po vodce), vypili jsme litry adžarského vína a večer se sešla celá vesnice, aby na mou počest porazili tele. Další den se konala hostina, která mě, společně se silnou gruzínskou pálenkou (čačou), která se pije tak rychle, jak jen stačí odkapávat z destilační aparatury, naprosto odrovnala. Nemám jí to ale za zlé, poněvadž vyléčila můj průjem. Jenom doufám, že stihnu odjet dřív, než ze mě bude alkoholik. A to musí být sakra brzo, protože jejich tempo je vražedné…

O osudech mladíků na cestách se zájemci dočtou v příštích týdnech také v tištěné podobě na stránkách Slovácka v pravidelném seriálu.

MATĚJ BALGA

Autor: Zuzana Černá

11.8.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Vojtěch Blažek se již jako šestiletý zapsal do české knihy rekordů. Dnes sedmiletý chlapec zabodoval při balancování na krasokole.
4

Vojto, ještě vydrž, volali na šestiletého rekordmana při balancování na kole

Ilustrační foto.

V Kyjově se srazila čtyři auta. Řidiči místem projížděli kyvadlově

Kam dál? Žáci si vybírají obory, o techniku je zájem

Jižní Morava - Téměř osm a půl tisíce žáků devátých tříd z celé jižní Moravy nyní čeká důležité rozhodování: kde pokračovat ve studiu? O nové prváky usilují především průmyslové školy. Přihlášky si zájemci mohou podávat až do prvního března.

Husa bez provázku a výcvik lavinových psů: prohlédněte si videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku ve dnech 18. a 19. ledna 2018.

Rezidentní parkování má chránit místní, říká Bárta z Centra dopravního výzkumu

Brno /ROZHOVOR/ – Dopravou se zabývá už patnáct let. Zkoumá například technologie, které dokáží změřit, jak dlouho stojí auta na určitém místě. „Dostavět parkovací místa v takovém množství, jaké je potřeba, je v podstatě nereálné. Musíme lépe využívat stávající parkovací místa,“ tvrdí David Bárta z Centra dopravního výzkumu.

V závějích budou bránit Prusko. V Mikulčicích také okoštují pálenky a zelí

Jižní Morava, Skalice nad Svitavou /TIPY NA VÍKEND/ - Meandr řeky Svitavy v areálu Markland ve Skalici nad Svitavou se již v sobotu změní v bojiště. Při Zimní bitvě Prusko 1945 tam svede boj německá armáda a domobrana proti přesile Rudé armády.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>