Ještě relativně nedávno se úzkými ulicemi města proháněly burácející stroje a pouze místa považovaná tehdy za „více nebezpečná", jako byly kmeny stromů či rohy budov, byla zakryta několika balíky slámy. O únikových zónách se v ulicích města mohlo lidem jen zdát…

Je zajímavé, že v dřívějších dobách se v Hodoníně závodilo „proti směru hodinových ručiček". Na fotografii ze startu Hodonínského okruhu, který se jel 9. července 1939, tedy celkem krátce po okupaci Československa, je vidět, že start i cíl, který byl na Masarykově náměstí, je směřován do dnešní ulice Dobrovolského. Tedy opačně, než známe ze závodů z pozdější doby. Okruh byl dříve také mnohem kratší. Od „Kovárny", jak se říkalo rohu Měšťanské a Štefánikovy ulice, uháněli závodníci k hlavní křižovatce a pak zpět na náměstí.

Že byly městské okruhy pro jezdce i pro diváky nebezpečné, se můžeme dočíst 
v knize Hodonín v době nacistické okupace. „Osmého července proběhl oficiální trénink třetího ročníku rychlostního závodu motocyklů na Hodonínském okruhu, který vedl od radnice přes ulici Měšťanskou, Štefánikovu a Hessovu zpět k radnici. Závod se konal druhého dne. Během něj však došlo k neštěstí, kdy jeden z juniorských závodníků dostal smyk a vjel přímo mezi diváky. Sedm osob bylo zraněno včetně Marie Figurové, která zranění nakonec podlehla."

Dnes už jsou průjezdné části Masarykova náměstí pokryty asfaltem, ale od roku 1911 bylo náměstí dlouho dlážděné šamotovými dlaždicemi ze Šalgó Tarján v Uhrách, jejichž hladký povrch byl, jak se říkávalo, „nebezpečný i při zamračené obloze". Hladkost tehdejšího povrchu náměstí si můžeme dodnes ověřit na vyvýšeném kruhu kolem morového sloupu, který je stále vydlážděný dlaždicemi z roku 1911.

Směr závodního okruhu se později otočil. Startovalo se 
z náměstí směrem k nádraží, poté ulicí Brandlovou, Havlíčkovou a Štefánikovou až k nebezpečné „vracečce u Kovárny". Odkud závodníci směřovali zpět na náměstí.

O pády nebyla nouze, ať to byla zdánlivě méně nebezpečná podklouznutí před radnicí směrem k faře či třeba ošklivé nárazy do topolů ve vysokém tempu při dobrzďování z maximální rychlosti u Galerie výtvarného umění.

Ve startovních listinách mívalo své zástupce i město Hodonín. Z plejády závodníků lze vzpomenout třeba otce a syna Valůchovy či Ottu Krmíčka staršího, který se objevoval i na startu Brněnské Velké ceny nebo v závodě v německém Sachsenringu, později následovaného svým synem, rovněž Ottou. Obecně bývá motorismus považován spíše za chlapskou záležitost, ale že to ani dříve neplatilo stoprocentně, uvádí J. Grufík v publikaci o Hodonínských hospodách v části o Tesařově hospodě na ulici Žižkova:

„Nutno zmínit manželku pana Tesaře, která se pravidelně účastnila jako závodnice se svým motocyklem značky JAWA motocyklového okruhu města Hodonína, který zde probíhal za první republiky."

Motocyklové závody byly postupem času z města vytlačeny, i když příznivci tohoto adrenalinového sportu to 
k závodům nemají daleko. Motorky jezdí v nedalekém Kyjově či v blízkém zahraničí v Holíči či Kopčanech. V místech dnešního autobusového nádraží se ještě několikrát objevily závody motokár, ale rychlostní motocyklové závody už ulice Hodonína asi definitivně opustily.

ANTONÍN KUČERA