Trhy denní nebo týdenní si většinou určovala daná obec sama. Trhy výroční, výkladní – jarmaky a dobytčí – tarmaky, vznikaly na základě privilegia vydaného panovníkem, později bylo jejich konání schvalováno zemským úřadem. Byly svobodné, přístupné všem příchozím. Výroční trhy se ustálily ve středověku na dva v jednom roce, na jaře a na podzim. Každé město se však snažilo získat právo konat více výročních trhů v roce.

Je to pochopitelné. Pořádání trhů byla na jednu stranu pro město velká starost, na stranu druhou ale trhy přinášely díky velkému množství nakupujících a trhovců příliv peněz do městské pokladny. Za právo prodávat na trhu platili prodejci poplatek z místa, platil se poplatek za vážné, zápisné a také poplatek z prodeje.

I když, jak praví tržní řád pro město Hodonín z roku 1912: „Zdráhá-li se strana zaplatiti sazbou stanovené poplatky, může tržní komisař tolik zboží zabaviti, kolik ku krytí poplatku jest zapotřebí a nezaplatí-li se poplatek ve stanovenou dobu, může představenstvo obce po výslechu tržního komisaře naříditi prodej zabavených předmětů dražbou.“ Z přísunu velkého množství lidí těžili samozřejmě i hotely a hostince. Zvýšený zájem o své služby v době výročních trhů určitě zaznamenali například i holiči či fotografové a napilno měli také na úřadech.

Právo na šest do roka

Hodonín získal do vzniku republiky právo na pořádání šesti výročních trhů do roka, výkladních i dobytčích. Na počátku dvacátých let schválila Zemská správa politická v Brně rozšířit konání výročních trhů o další dva, tzn. ze šesti na osm, protože, jak bylo usneseno na schůzi hodonínského městského zastupitelstva: „Jak známo, jsou trhy na jaře a na podzim v Hodoníně jak výkladní, tak koňské a dobytčí až přeplněny, že místa ani na ohromném trhovisku není, takže již tím potřeba více trhů se objevuje.“

Nelze si však myslet, že takzvané rozmnožování trhů bylo zcela jednoduchou a samozřejmou záležitostí. Termín výročních trhů byl většinou stanoven tak, aby si blízká města nekonkurovala a aby výroční trhy v sousedních městech na sebe navazovaly. Hodonín měl na počátku třicátých let osm výročních trhů, Čejč čtyři, Kyjov pět, Bzenec, Strážnice a Břeclav šest, Hustopeče sedm a Veselí nad Moravou a Uherské Hradiště dokonce devět výročních trhů. Na slovenské straně pořádali v Holíči sedm a ve Skalici a Šaštíně osm výročních trhů.

Skloubit termíny všech těchto trhů pořádaných v okolí tak dalo opravdu velké úsilí. Pokud určité město chtělo pořádat další, nový výroční trh, ať už jarmak nebo tarmak, muselo si nejen podat žádost s dostatečným zdůvodněním k zemskému úřadu, ale k této žádosti se musela vyjádřit i nejbližší města a obce, zda nemají žádné námitky a s novým trhem souhlasí. Nastávalo tak období složitého vyjednávání, které se vleklo i několik let.

Z osmi na dvanáct

Například Hodonín si dovolil zřejmě opravdu moc, když v listopadu 1931 zažádal Zemský úřad v Brně o povolení konat čtyři (!) další dobytčí trhy ve městě. Počet výročních dobytčích trhů v Hodoníně by tak stoupl z osmi na dvanáct, počet výročních výkladních trhů měl ale zůstat nezměněn.

Proti navrženým termínům se ohradila města Uherské Hradiště, Bzenec, Veselí nad Moravou a Břeclav a vyjednávání se tak protáhla až do roku 1933. Také zemský úřad nebyl nadšen z vidiny čtyř dalších trhů a Hodonínu doporučil toto: „Ač ze stanoviska veterinární policie není právě radno, aby bylo uděleno žádané povolení, poněvadž rozmnožení dobytčích trhů v Hodoníně znamená také rozmnožení nebezpečí zavlečení nákaz ze Slovenska do země Moravskoslezské, byl by zemský úřad vzhledem k tomu, že pan vládní komisař města Hodonína se výslovně zavázal ve zdejším zvěrolékařském oddělení, že se postará o nejlepší výkon ze stanoviska veterinární policie při konání dobytčích trhů a vzhledem k důvodům, uvedeným v tamní žádosti, ochoten povoliti rozmnožení dobytčích trhů v městě Hodoníně, avšak pouze o dva trhy ročně.“

Termíny dvou nových dobytčích trhů v Hodoníně schválila nakonec všechna města a město Hodonín tak získalo právo konat dva nové dobytčí trhy, a to ve druhé pondělí po Hodu božím velikonočním a ve druhé pondělí před svátkem sv. Václava. Povolení však bylo vydáno až po zaplacení 126 Kč , tj. za každý z nově povolených trhů 63 korun československých. Od roku 1934 se tak v Hodoníně konalo osm výročních trhů výkladních a nově deset výročních trhů dobytčích.

HANA SÝKOROVÁ