Puškařina nebyla dříve tak mimořádné řemeslo jak dnes a zmínky o práci puškařů 
v souvislosti s Hodonínem se v archivech občas dají nalézt. Vladimír Novák popisuje situaci, kdy řídící učitel Žáček věnoval před druhou světovou válkou Masarykovu muzeu loveckou pušku neznámého původu: „,…na pažbě bylo kaligraficky vyryto jméno Fr. Schiholet. Dárce ani nevěděl, že puška je hodonínský výrobek. Schiholet, kterého psali také Schiolet, Schiollet nebo Scholeth, byl hodonský puškař. Mnoho o něm nevíme. Ale dalo se zjistit, že se u něho roku 1830 vyučil Josef Ibinger, 1834 pak vlastní mistrův syn Josef Schiollet, 1835 Fr. Jakubovský, 1836 Ant. Komárek, 1838 Jiří Rieger, 1843 Rud. Eichinger, 1846 Alois Homola a konečně roku 1848 Jan Jakubovský. Schiholet působil v Hodoníně přes třicet let. Byl italského původu; scioletto znamená šikovný, zručný."

V řadě jmen bychom mohli pokračovat, až bychom se dostali k období po roce 1900, kdy v Hodoníně působil třeba puškař Richard Wostatek, který měl dílnu v dnešní Štefánikově ulici a v místech Na Cigánce měl dokonce vybudovanou střelnici, tvořenou dubovou stěnou a hliněnými valy.

Pan Šedivý s puškařinou začínal ještě o něco později, přesně v roce 1919 a bylo to na adrese Zámecké náměstí 11. Když pak již pušky pouze opravoval, přidal si k této činnosti i opravy a prodej jízdních kol.

V roce 1949 byla výroba pušek na Moravě omezena pouze na dílnu v Holešově a pan Šedivý s puškařinou skončil. Opravoval pouze jízdní kola a symbol svého řemesla umístil na zeď domu.

Téměř naproti Šedivého dílně, jenom o pár domů blíže k náměstí, bychom okolo roku 1930 mohli spatřit další poutač řemesla či umělecké práce – za nízkou zídkou byly k vidění kamenné kříže a náhrobky. Nebyl to malý hřbitov, jak by se na první pohled mohlo zdát, kamenné výtvory patřily kamenictví Františka Štábly, které zde na tehdejší adrese „Na drahách 59" sídlilo.

Pokud čtenáři příjmení Štábla něco říká a pozastaví se nad křestním jménem František, není to chyba. 
V Kronice živností a řemesel můžeme nalézt stejné příjmení ještě jednou: „Štábla Ferdinand, pozlacovač, obchod obrazy a uměleckými předměty, Hodonín, Ul. Dra Švehly č. 11." Název ulice je poplatný době textu, ulice „Na drahách" se od 13. 11. 1934 do 1. 1. 1942 jmenovala „Dra. Ant. Švehly", ale lze vidět, že číslo je úplně jiné. Jde totiž o dva bratry Štáblovy, z nichž Ferdinand, narozený 1870, prodával umělecké předměty a jeho starší bratr František, narozený 1868, podnikal právě v oboru kameník, sochař a řezbář.

Bratři Štáblové původně měli firmu společnou a až od roku 1894 se osamostatnili. František Štábla zhotovoval i kostelní sochy, například pro kostel v Hošticích u Kroměříže. Když se v roce 1905 připravovala v Hodoníně za velkého zájmu veřejnosti Slovenská výstava, František Štábla byl jedním ze členů výstavního výboru a je zde uveden jako „sochař František Štábla". František Štábla zemřel v roce 1933, jeho bratr Ferdinand o jedenáct let později. V roce 1944 ale rod Štáblů v Hodoníně pokračoval díky synům Vladimírovi (1906–1975) a Ferdinandovi (1916–1979).

Po domě pana Šedivého ani po Štáblově kamenictví už dnes nenajdeme stopy, shodou náhod na obou místech dnes stojí finanční instituce. Při bombardování 20.11.1944 dostal dům Hrbotických, a tedy místo, v jehož sousedství dříve bývalo i Štáblovo kamenictví, těžký zásah. Pozemek byl vyčištěn, bylo zde vytvořeno pokračování ulice Dukelských hrdinů a později postavena budova Komerční banky.

Také dům, kde byla opravna kol pana Šedivého, byl asanován a toto místo dnes zabírá stavba České spořitelny.

Při současném boomu cyklistiky se skoro nechce věřit, že to není ani tak dávno, kdy v Hodoníně byl snad pouze jeden koncesovaný opravář jízdních kol, a to ještě více méně díky komplikacím ve výkonu své původní profese, tedy puškař.

ANTONÍN KUČERA