K budovám, které stojí v Hodoníně už dlouhou řadu let, ale občas změní poměrně razantně svůj exteriér, se řadí i školní budova současného gymnázia v ulici Legionářů. Škola měnila nejen vnější i vnitřní podobu, občas měnila i svůj název, i když pravděpodobně nejdelší trvání má dodnes používaný zjednodušený tvar „gympl".

Historie této školní budovy sahá ke konci devatenáctého století. V Hodoníně se tehdy odehrávaly poměrně ostré spory mezi českou a německou veřejností nejen o způsobu výuky na školách, ale i o vlivu na mladou generaci vůbec. Od roku 1886 starostoval v Hodoníně proněmecky zaměřený majitel realit Leopold Ammer, který se pod silným vlivem německé části obyvatelstva snažil odolávat tlakům ze strany české inteligence. Dělal vše pro to, aby se školní výuka odehrávala v německém jazyce, a kladl českým školám různé další překážky.

Česká výuka v Hodoníně občas probíhala v prostorách i na tu dobu dost zvláštních, třeba v soukromém domě u Majerů v Rybářích, nebo dokonce v části dvorany Besedního domu, kde prostory musely být někdy žáky uvolňovány, aby se tam mohly konat zábavy.

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století byla situace ve školství v Hodoníně natolik složitá, že se obec přece jen rozhodla problém řešit. V obdélníku mezi ulicemi Školní (dnes Dobrovolského), Legionářů, Očovským řádkem a Komenského byla dříve takzvaná rentmajstrova zahrada, později tam stával Důchodenský dům. Obec od velkostatku část důchodenské zahrady koupila, přikoupila k tomu ještě další plochu o rozloze více než dvou tisíc čtverečních metrů a na uvolněném prostoru začala výstavba školní budovy.

Naschvály starosty Ammera ovšem neustávaly. Do ještě nedokončené školy nechal přestěhovat staré zařízení včetně poškozených a opotřebovaných pomůcek, snažil se různě komplikovat zápis, ale i přes tyto problémy byla výuka zahájena. Během toku času škola občas změnila své zařazení. „Součástí systému rakousko-uherských škol byla nižší reálka, stejně tak i škola měšťanská. Starším a starým Hodoňanům a taky mnoha přespolním je budova v Legionářské ulici známa z časů první republiky jako chlapecká újezdní měšťanská škola, za okupace pak podle říšskoněmeckého systému jako škola hlavní. Po válce byl název školy obnoven až do přechodu na jednotnou školu," vypráví pamětník a absolvent školy z doby mezi válkami V. Konečný.

Po II. světové válce prošla škola další rekonstrukcí. Budova, která byla průchodem fronty dost poškozena, byla tehdy celkově opravena a navíc byla navýšena o druhé patro. V říjnu roku 1946 tam pak byla odhalena pamětní deska deseti učitelům z Hodonínska, kteří v období války obětovali životy za svobodu vlasti.

O několik let později došlo i k rozšíření vnějšího areálu školy téměř do současného stavu. Mezi ulicemi Komenského a Legionářů dříve stával Holomčíkův obchod se střižním zbožím, dále Skanderovo papírnictví a redakce Slovácka. Po průchodu fronty bylo nutné poškozené objekty zbourat, na jejich místě vzniklo prostorné školní hřiště a později i zatravněný prostor s dnešní sochou Josefa Mánesa.

Jedné z posledních rekonstrukcí se škola s téměř čtvercovým půdorysem a s vnitřním dvorem dočkala v roce 1993. Zastřešením vnitřního dvora vznikl i prostor pro sál, který škole do té doby chyběl, tedy pro aulu.

Jak už bylo řečeno, škola občas měnila název, ale ať to byla měšťanka, osmiletka, jedenáctiletka, dvanáctiletka či onen „gympl", za dobu existence vychovala řadu generací, a i když to zrovna není univerzita, jako ke svojí „Alma Mater" se k ní hlásí široká skupina absolventů.

ANTONÍN KUČERA