Další díly seriálu Na výstavu do muzea naleznete ZDE

Holíčská továrna na fajáns – majoliku byla první svého druhu nejenom v uherském státě, ale v celém rakouském soustátí. Byla nazývaná také královnou veškeré majolikové výroby. Založil jí manžel císařovny Marie Terezie František Štepán Lotrinský (1708–1765). Bedřich II. jej označil největším soudobým průmyslníkem a bankéřem.

Doba vzniku holíčské manufaktury spadá do období let 1736 – 1743. Již roku 1736 F. Š. Lotrinský na právě odkoupeném holíčsko – šaštínském panství zakládá první textilní závod – manufakturu na výrobu kartounu. Ta v dobách největšího rozkvětu zaměstnávala až 800 stálých dělníků a tisíce domácích tkalců. Jeho druhým velkým podnikem na slovenském Záhoří se stala – Císařsko – královská továrna na majolikové nádobí v Holíči (K. u. K. Geschirfabrik in Hollitsch). Přípravné práce a organizace keramické manufaktury byly složitější jako v prvním případě a také přesný rok jejího založení neznáme. Písemná zpráva z roku 1743 vypovídá o padesáti opotřebovaných sádrových formách, z čehož jasně vyplývá, že tam už nějakou dobu výroba musela fungovat. Také účetní zpráva z roku 1745 dokládá stavbu nového a přestavbu starého objektu – Alten Majolica Fabriq a Neues Majolica Fabrique.

Habánští mistři

Při zakládání manufaktury se počítalo nejenom s využitím místních surovinových zdrojů, ale také odborných pracovních sil. Vždyť na jižní Moravě a západním Slovensku se nacházelo množství keramických dílen habánských mistrů. Habánská fajánsová tvorba této náboženské sekty (Anabaptisti, novokřtěnci, na Moravě nazývaní také toufaři) se zde rozvíjela už více než dvě století. Proto nepřekvapuje, že mezi prvními technickými silami holíčské manufaktury se vzpomínají bratři Andreas a Johann Penkertovi z habánskeho dvora ve Velkých Levárech. Původ a umělecký rozhled Františka Lotrinského sehrál roli v tom, že do Holíče začali přicházet také zahraniční odborníci. Z Lotrinska (Štrasburk), kde fajánsová výroba byla v plném rozkvětu, přichází do Holíče Nikolas Germain a stává se zde od roku 1745 prvním vedoucím výroby. Dalším významným zahraničním odborníkem, zde působícím od roku 1756, byl Dominiq Cuny.

Rozkošná růžová

V roce 1737 se stává F. Š. Lotrinský také velkovévodou toskánským. Tamní městečko Castelli bylo známé svými krásnými majolikovými, celoplošne zdobenými výrobky. Jisté je, že v počátečním období továrna pracovala pravděpodobně také s malíři a modeláři z Toskánska. Celý podnik byl řízen z hlavního ředitelství, které bylo ve Vídni. V jeho čele stál baron F. J. von Toussaint. Činnost továrny byla usměrňována nejenom po administrativní stránce, ale rozhodovalo se také ve věcech technických a uměleckých. Vídeňské vedení doporučilo a rozhodlo ve prospěch francouzského rokokového směru na úkor staršího italského v dalším období holičské výroby. Převahu získaly vzory strasburské s rozkošnou purpurovou růžovou dekorací. I když roku 1827 továrna skončila s výrobou, její vliv i nadále prožíval v lidovém džbánkařství na Slovensku a také na Moravě. Význam této bývalé c. k. továrny si Masarykovo muzeum v Hodoníně připomnělo již na své první výstavě o holičské fajánsi v roce 1923 a hodlá tak učinit opět po sedmaosmdesáti letech. Ve spolupráci s městem Holíč v rámci přeshraniční spolupráce na chystané výstavě o F. Š. Lotrinském a holíčské fajánsi (14.12 2010 – 27.3. 2011).

TOMÁŠ GRONSKÝ