Další díly seriálu Hodonín včera a dnes najdete

ZDE

Z části města okolo Pančavy to byla ovšem celkem pěkná zacházka, proto v roce 1900 byla na konci cukrovarské aleje nad kolejištěm tehdejší Ferdinandovy severní dráhy zřízena po levé straně nádraží železniční lávka, která dlouho sloužila pro cesty do nové části města a do lesa vůbec. Železná nýtovaná konstrukce připomínala ilustrace z románů J. Verna, v době parních lokomotiv to bylo místo, které poskytovalo na tyto nádherné stroje nový a nezvyklý pohled z jiné perspektivy. Odvážlivci spěchali po nadchodu na místo nad projíždějícím vlakem, nehledě na množství létajících jisker se nechali zahalit dýmem a párou a nasávali atmosféru silné mašiny. Je škoda, že zřetelná celková fotografie tohoto přechodu zatím není k dispozici.

Ve stejné době byl postaven i druhý a téměř stejný přechod přes železnici na nástupiště pro lokální trať Hodonín – Mutěnice – Čejč – Zaječí, která byla uvedena do provozu 16. listopadu 1897. V místech, kam směřoval tento nadchod a kde později stálo nástupiště na Mutěnice, stávala kdysi první hodonínská nemocnice. Na základně usnesení obecního výboru ze dne 23. května 1863 byla nemocnice zřízena ve dvou světnicích obecního domku, stojícího u obecní sýpky v místě pozdějšího nástupiště lokální mutěnské dráhy.

Ředitelství Severní dráhy císaře Ferdinanda požádalo roku 1877 obec o odprodej této nemocnice i s příslušným pozemkem, aby tu mohlo pro císaře Františka Josefa I. postavit přijímací salónek, kterého se mělo používat, kdykoliv císař přijede do Hodonína na tehdy proslavené císařské hony. Nakonec k uskutečnění tohoto nápadu nedošlo, ale přesto se zde městská nemocnice dlouho neudržela. V roce 1882 přece jenom ustoupila potřebám dráhy, která domek za 2600 zlatých koupila a následně zbořila, aby se uvolnilo místo pro nově projektovanou již zmiňovanou železnici směrem na Zaječí. Městská nemocnice byla tehdy z drážního tělesa přestěhována do domu, stojícího na náměstíčku na konci ulice Polní směrem k ulici Horní Plesová.

Oba přechody přes kolejiště byly později nahrazeny novými mosty, kdy pro chodce byl zajímavější z nich přechod u cukrovaru do Bažantnice, vyobrazený na posledním snímku. Vzhledem ke svému většímu rozpětí a typu samonosné konstrukce bez středových podpěr vykazoval tento přechod poměrně vysoké hodnoty v oblasti pružnosti. Častou oblíbenou zábavou bylo most rozhoupat a sledovat kolemjdoucí, jak různě se s pohyby plochy pod nohama vyrovnávají. Také oba novější přechody byly později zrušeny, i když nosná konstrukce přechodu do Bažantnice je stále využívána jako energetický most.

ANTONÍN KUČERA