Další díly seriálu Na výstavu do muzea naleznete ZDE

Rod vladyků z Dohalic je znám již od 15. století, kdy se jednalo o vladycký rod působící okolo Hradce Králové. Později v 16. století se rod rozvětvil do několika linií, z nichž přežila pouze jedna. Ta byla aktivní zejména v době stavovského povstání, kdy podporovala takzvaného. „zimního krále“ Fridricha Falckého.

Později se příslušníci rodu vrátili do Čech a přidali se na stranu císaře Ferdinanda II., potom byl rod loajální koruně, až do příchodu bavorského kurfiřta Karla Albrechta Bavorského. To samozřejmě nemohla královna Marie Terezie Janu Kryštofovi Bořkovi – Dohalskému z Dohalic odpustit, ale nakonec se její srdce obměkčilo a dokonce rod povýšila do hraběcího stavu, v němž zůstal až do konce monarchie.

Hrabě knězem

Nás bude ovšem zajímat postava Antonína Bořka – Dohalského z Dohalic (23. 10. 1889 Přívozec – 3. 9. 1942 Osvětim). Jeho život byl bezprostředně spjat s vírou v boha. Proto se rozhodl pro církevní dráhu. Nejprve studoval bohosloví v Praze, poté v Římě. Právě věčné město ho zaujalo natolik, že se rozhodl pevně podporovat katolictví.

Po první světové válce působil jako řadový kněz na různých farnostech v Čechách, až přišel rok 1924, kdy si ho vyhlédnul ke spolupráci pražský arcibiskup František Kordač. Ten ho ustanovil svým sekretářem a ceremoniářem. Roku 1928 se stal tajným komořím papeže Pia XI., pak byl arcibiskupským radou a kancléřem.

Nakonec byl roku 1928 jmenován metropolitním kanovníkem u sv. Víta na Pražském hradě.

Stoupenec Masaryka

Jako kněz a zároveň prelát rytířského a špitálního řádu sv. lazara Jeruzalémského se věnoval pastorační a charitativní činnosti. Byl přesvědčeným stoupencem demokratických hodnot a svobodného uspořádání společnosti. Politicky se jednoznačně přikláněl k prezidentovi Masarykovi a takzvanému hradnímu křídlu. Při volbě Masarykova nástupce v roce 1935 se vyslovoval pro Edvarda Beneše a tudíž pro kontinuitu Masarykova prezidentství, což mu nacisté později náležitě připomenuli.

Vlastenec

Antonín Bořek – Dohalský se nemohl vnitřně vyrovnat s nacistickou okupací našich zemí. Proto rezignoval na post arcibiskupského kancléře. Po smrti kardinála Kašpara se začalo uvažovat o Dohalském jako o kandidátovi na uvolněný stolec pražského arcibiskupa. Na druhé straně se proti Dohalskému vytvořila opozice u německých kanovníků u sv. Víta, zejména Josef Grüner protestoval proti možnému jmenování na uvolněný stolec. Na konzistoři protestoval, že Dohalský arcibiskupem nikdy nebude, že jím bude právě on. Na to mu Antonín Dohalský odpověděl:

„Nu ovšem, můžete se jím stát, ale napřed to musí Německo vyhrát!“

Tato slova a zapojení do odboje stačily k jeho zatčení gestapem a převezení na Pankrác, do Terezína a nakonec do Osvětimi.

Zde byl ubit při pochodu na pracoviště. A tak se uzavírá 3. září 1942 život českého vlastence, který svůj život spojil s existencí Československa.

MAREK VAŘEKA