Jak a díky komu jste se k vinařství dostal?

Bylo to především prostřednictvím mého otce, který mne do tajů tohoto řemesla zasvěcoval od útlého mládí.V době, kdy jsem se pak rozhodoval, jakým směrem se bude můj život vyvíjet, byla pro mne vinařina jasná volba. Po studiích jsem chvíli pracoval ve velké vinařské společnosti a následně několik let za hranicemi na výzkumné vinařské stanici v Itálii.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?

Je to především ve velké pokoře k vinařství. Hodně důležité jsou odborné znalosti a zkušenosti, především pak kvalitní surovina. Vždy platilo a bude platit, že velká vína se dělají ve vinohradě.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?

Mým pravidlem je kvalita. Jí je vše podřízené. A těší mě, že podobně to cítí také moji přátelé a zákazníci.

Kolik vína denně obvykle vypijete?

Když je chvilka, rád si s manželkou nebo s kamarády nějaký ten vzorek okoštuji. Především však víno ochutnávám při jeho výrobě. Kdybych to měl odhadnout, budou to tři až čtyři deci denně.

Bílé, nebo červené? Jaké víno máte raději a proč?

Mám rád obojí. Pro mě je důležité, aby víno bylo kultivarově čisté a typické pro danou odrůdu. Preferuji suchá vína, mezi mé oblíbené patří ryzlinky, Veltlínské zelené nebo Sylvánské zelené.

Na co by měl člověk dávat pozor při výběru vína k jídlu?

Pokud není člověk gurmán a tuto problematiku příliš nezná, měl by si nechat poradit. Snoubení vína a jídla je velké umění, které je u nás zatím bohužel v plenkách. Proto s radostí pravidelně jezdím poznávat kombinace a nápady do Francie a Itálie, kde je tato věda na vysoké úrovni.

A jaká je vaše nejoblíbenější kombinace vína a jídla?

Mám rád harmonii sýrů a vín, nádherná kombinace je například aromatický sýr Munster a Rulandské šedé v botrytickém sbě­ru.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?

Nejkrásnější chvíle jsou ty, kdy naše vína ocení a od srdce pochválí nejbližší kamarádi a upřímní vinaři. To je nejlepší odměna za tvrdou dřinu. A tou vinařina bezesporu je. Nejhorší chvíle jsme naopak zažili, když nám krupobití úplně zničilo nově vysazených sedm hektarů vinohradů ve třetím roku. To jsme totiž čekali na panenskou úrodu.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíce?

Cením si toho, že od uvedení prvních vín na trh se nám daří získávat ocenění v zahraničí na těch nejprestižnějších výstavách Paříž, Londýn, San Francisco, Brusel,Vídeň, Štrasburk. Taktéž si považuji, že už pět let za sebou jsou naše vína uvedená v prestižní publikaci 1 000 nejlepších vín světa. Z domácích úspěchů je to pak vítězství na Valtických vinných trzích, čímž jsem si splnil svůj velký sen.

Jakou máte motivaci? Čeho chcete dosáhnout?

Mým cílem je dosáhnout toho, aby se vína, která vyrábíme, stala neodmyslitelnou součástí života našich zákazníků. A aby se i oni pokaždé těšili na nový ročník, tak jako se vždy těším já.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných o­drůd?

To je velmi složitá otázka. Vždy jsem byl razantním obhájcem jenom těch nejmodernějších postupů. V zahraničí jsem však poznal, jak velkou úctu tam mají ke starým vinicím. Dnes se snažím tvořit vína hlavně ze starých vinic a původních odrůd v kombinaci s moderní technologií. V současné době vyrábím víno z více jak třicítky odrůd révy vinné, mezi kterými jsou také novošlechtěnci.

Kterého ze svých konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?

Vážím si každého poctivého vinaře, který svou prací dělá čest moravskému vinařství v této těžké době.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?

Celý život se řídím heslem: Co se má stát, stane se. Tak jako jsem nenuceně převzal lásku k révě vinné od svého otce, tak teď i já budu věřit, že některé z dětí půjde v mých stopách. Jestli to ale bude dcera Veronika, nebo syn Josef, ukáže až čas.