Tento jedinečný malíř výrazných obrazů s tematikou krojů, obyvatel a zvyků Slovácka se narodil před 150 lety a právě tomuto výročí je věnována současná zdařilá výstava jeho prací v Galerii výtvarných umění v Hodoníně.

„Po studiu na Státním německém gymnáziu ve Strážnici (1874 – 1978) a Slovanském gymnáziu v Olomouci (1978 – 1881) se zapsal na AVU v Praze, na niž se ještě vrátil po pobytu na mnichovské akademii v letech 1884 – 1887, ale neukončil ji. V roce 1888 odešel zpět na Slovácko, kde strávil s výjimkou krátkých pobytů ve Francii, Anglii, Nizozemí, Německu, Itálii a v Egyptě podstatnou část svého tvůrčího života. V letech 1922 – 1937 žil ve vlastním zámku v Klobušicích u Ilavy a ve vysokém věku se natrvalo přestěhoval do Hroznové Lhoty,“ uvádí o jubilantovi Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku s názvem „Od folkloru k folklorismu“.

V Ottově naučném slovníku (vycházel v letech 1888 – 1909, mimo jiné byl hlavním editorem také T. Masaryk, náš pozdější prezident) se o malíři Jožovi Uprkovi dozvíme, že žil mezi svými modely ve statku vystavěném podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče v Hroznové Lhotě.

„Uprka se totiž stal malířem Slovácka, ličitelem života slováckého lidu. Radost z barvy, zalíbení v barvách hýřivých, silných, nelomených sdílí malíř s tímto lidem, a jeho umění nezná vyšších cílů, než plně zachytiti a svižně podati, co vůkol spatřuje: lid při práci, při zábavě, při slavnostech, v kostele, na poli. Maluje i kraj slovácký, jak před ním leží jako na dlanį. Maluje podle vlastních jeho slov i kroj svých krajanů, malebný, v živých a veselých barvách planoucí, maluje šohaje a jejich galánečky, děti, starce, ženy, koně, bílé voly, kvetoucí louky, táhlé lány řepové, zaprášené návsí. Olejové obrazy, aquarelly zvláště mistrné, lepty, kresby, vše to zobrazuje jediné thema Uprkovo v nesčetných variantech, a vše to předvádí nám vždy znovu tentýž předmět: Slovácko. Malíř při tom jest od počátku umělec svérázný, má svou techniku, své vedení štětce, má své zamilované typy a svou barevnou notu. Ze široka, plošně, ve velkém zná modelovati jadrné postavy Slováků, kreslí je vždy lapidárně, někdy až toporně, a zamilovanou barvou jeho jest s počátku rumělka, svítivý tón žhavé červeni, tak jak hárá na suknicích, gatích a pentlích slováckého kraje. V pozdější době Joža Uprka hledí si více barevné nálady ztlumené, ohlíží se po hnědých kožiších mužů procesím ke kostelu putujících a snaží se vystihnouti vzduchové nálady šera, mlžných jitřních hodin, zachmuřených podzimních dnů,“ píše se v Ottově naučném slovníku.

Na přelomu let 1892–1893 díky stipendiu navštívil Paříž, kde studoval díla starých mistrů. Zde se seznámil se současným uměleckým děním, zejména s impresionismem. Na pařížském Salonu obdržel v roce 1893 jeho obraz „Pouť u svatého Antonínka“ ocenění Mention honorable a Uprka patřičnou známost v zahraničí. V roce 1897 dokončil ve dvojím provedení, realistickém a impresionistickém, svůj určitě nejznámější obraz „Jízda králů“. V témže roce měl první soubornou výstavu v Topičově saloně v Praze.

Nedaleko svého rodného Kněždubu, v Hroznové Lhotě, si Uprka koupil malý domek a zbudoval zde svůj ateliér. Stavbu nechal v roce 1904 přestavět podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče na patrovou vilu s dřevěnými prvky s motivy lidové architektury. Do Hroznové Lhoty zval osobnosti ze světa kultury. Jeho hosty zde byli Alois a Vilém Mrštíkovi, Hanuš Schwaigr, Zdenka Braunerová, Herbert Masaryk, Leoš Janáček či Vítězslav Novák. Jožu Uprku roku 1902 navštívil v Hroznové Lhotě i francouzský sochař Auguste Rodin.

Koncem svého impresionistického období, které měl v letech 1899 až 1905, se Uprka věnoval i grafice, hlavně technice leptu. V době svého pobytu v Klobušicích u Ilavy na Slovensku vnímal na slovenském venkově novou inspiraci. Tu hledal například také při svém pobytu v Dubrovníku v roce 1928. I zde studoval kroje i život prostých lidí.

Malíř Joža Uprka se 15. května 1899 oženil s lidovou malířkou Anežkou Karlíkovou ze Svatobořic. Za svého života se dočkal několika souborných výstav v Praze, Brně a Hodoníně. Spoluzaložil Klub přátel umění v Brně a patřil k zakladatelům a stal se vůdčí osobností Sdružení výtvarných umělců moravských (S. V. U. M.) se sídlem v Hodoníně. Byl také vedoucí postavou spolku Moravsko-slovenská společnost, později Národopisná Morava. Roku 1925 byl zvolen předsedou Sdružení slovenských umělců v Bratislavě. Joža Uprka zemřel 12. ledna 1940 v Hrozno­vé Lhotě.

Ředitel Galerie výtvarných umění v Hodoníně – Josef Fantura – k právě probíhající výstavě obrazů Joži Uprky uvedl: „V takovém rozsahu jako nyní, je dílo Joži Uprky představeno v Hodoníně po dlouhých padesáti letech, které uplynuly souborné výstavy v roce 1961. Zapůjčena jsou díla z prestižních veřejných sbírek českých muzeí a galerií, tak také ze sbírek soukromých. Návštěvníci mají jedinečnou příležitost vidět i autorovy výtvarné práce, které nebývají často prezentovány. Kromě zápůjček z celé České republiky představujeme i díla ze Slovenska. Expozice je doplněna dokumentačními materiály připomínajícími život a dílo tohoto významného výtvarného umělce. Vedle fotografií, korespondence, plakátů a katalogů k výstavám jsou vystaveny i umělcovy osobní předměty z majetku rodiny.

U příležitosti výstavy byla galerií vydána mimořádné monografie o životě a díle Joži Uprky, dvě reprodukce jeho obrazů k zarámování a sada nových pohlednic. Závěrem jen dodávám, že o výstavu i o uvedené ediční počiny je právem mimořádný návštěvnický zájem.

FRANTIŠEK SYNEK