Celkový tvar připomíná ovál s nedovřenými konci, a je celkem možné, že původně vycházel z mnohem oblíbenějšího tvaru lunice, tedy půlměsíce. Spojení s tímto symbolem totiž mělo ženám zajišťovat plodnost, růst a ochranu před zlými silami, na což ukazuje většina nálezů ve výbavě hrobů mladých dívek, pravděpodobně pa­nen.

Jedním z nejlepších příkladů vyskytujících se na dobových pohřebištích je ozdoba z hrobu číslo tisícstošedesát­jedna v Mikulčicích – Klášteřisku. Tam byla součástí spíše kratšího náhrdelníku tvořeného několika kotoučkovými korály a po jednom příčně členěném a foukaném korálu. Samozřejmě celkovou délku náhrdelníku mohlo ovlivnit i navlečení dalších ozdob z přírodních materiálů, kupříkladu šípků, žaludů, bukvic a podobně, ty se však dochovají jen velmi zřídka za vhodných půdních podmínek. Jako materiál pro výrobu závěsku byl použit bronz odlitý do tvaru dvou stočených hadovitých těl opatřených podélnými rýhami a zakončených buď zvířecími, nebo spíše ptačími hlavičkami. Uprostřed hlaviček byl vyryt důlek, který byl zřejmě původně vyplněn speciální hmotou, takže výrobcům šlo zřejmě o zdůraznění očí. Rozlišit přesně druh znázorněného tvora by nemuselo být snad až tak složité, pokud budeme brát v úvahu, že srovnatelná vyobrazení se vyskytují na vícero předmětech nejen v předchozím období pod vlivem germánských kmenů, ale vlastně už od starověku. Mezi nejstarší doklady patří výzdoba nádob z oblasti Mezopotámie s propleteným dvouhlavý hadím tělem a dvěma okřídlenými lvy či pantery datovatelná do konce třetího tisíciletí před naším letopočtem.

Dokonalým příkladem z doby stěhování národů je zlatý přívěšek z nedalekého langobardského pohřebiště v Lužicích, neboť jeho přihrádky vyplněné drahocenným kamenem zvaným almandin jsou seskládány přesně do výše popisovaného tvaru mikulčického závěsku. V tomto případě jsou hlavičky hadovitého těla naprosto zřetelně zakončeny zahnutým ptačím zobákem, který by snad mohl patřit nějakému druhu dravce. Naopak druhé konce těl jsou navzájem spojené.

„Mohlo by tak jít o náznak hmyzích křídel,“ domnívají se někteří badatelé. Nasvědčuje tomu i srovnání s prastarými písemnými prameny mytologického stylu plného jinotajů, k nimž patří zejména text starozákonní bible.

„A navraceje se pak po několika dnech…, aby pohleděl na mrtvého lva, a aj v těle jeho byl roj včel a med,“ uvádí doslova povídka o Samsonovi v knize soudců. Řecký hrdina a syn boha slunce Apollóna Aristaios, jehož jméno znamená v hebrejštině lva, byl spojován s včelařstvím a nechtěně způsobil smrt Orfeovy milované ženy Euridiké, která při útěku před ním šlápla na jedovatého hada. Bůh Dionýsos se znovu zrodil v podobě včely po té, co jej roztrhal divoký býk. Jiní badatelé však ve spojení hadích ocasů vidí pouhý dotyk dvou vedle sebe stočených těl, jejichž hlavy jsou přivráceny k sobě. Existuje však také varianta závěsku, na němž jsou hadí hlavičky otočeny od sebe anebo zcela chybí.

Naprosto zvláštním typem jsou však závěsky s příčně rýhovanými anebo hladkými hadími těly, u nichž jsou od sebe odvrácenými hlavičkami osazeny oba dva konce. Exemplář tohoto druhu byl nejen na Hodonínsku, ale vůbec na celé Moravě poprvé nalezen v Těmicích. Stalo se tak ještě v období před první republikou pod vládou rakouského císařství, kdy těmičtí sedláci narazili při orbě na pozůstatky velkomoravského pohřebiště. Jeho část pak zdokumentoval nestor moravské archeologie Inocenc Ladislav Červinka hovořící o řadách hrobů východo – západní orientace s většinou koster žen a dětí, avšak přesné nálezové celky se zachovat nepodařilo.

Další kus závěsku se čtyřmi hlavičkami pak známe z hrobu pětsettřináct v Prušánkách, kde se objevil v sestavě s mozaikovým korálem a pěti korály s nataveným vláknem.

„Obraz jejich dnešního výskytu může být zkreslen neuspokojivým stavem bádání v jiných regionech,“ tvrdí představitelé mladší badatelské generace, kteří se nejpodrobněji věnovali rozboru zmíněných typů šperků. To platí mimo jiné také pro zahraniční oblasti, což potvrzuje velkomoravský závěsek z pokladu Raducaneni v Rumunsku.

JAROMÍR ŠMERDA