„V letech 1871—1872 soustřeďuje se řada upřímných našich vlastenců v Hodoníně, jež s radostí stopují rozvoj národního uvědomění a vzrůst myšlenky sokolské v sousedních městech Kyjové a Uh. Hradišti. K uskutečnění myšlenky založiti Sokola též v Hodoníně přispěl brněnský vlastenec baron Pražák, který už v dubnu roku 1872 nabídl se zdejšímu advokátu dr. Beránkoví, že mu pošle cvičitele Sokola, umístí-li jej někde v kanceláři. To se také stalo a do čtrnácti dnů po příchodu pana Gráfa byla za účasti asi osmdesáti osob svolána ustavující valná hromada Sokola, na níž byl zvolen starostou bratr K. Kopeček a náčelníkem bratr Gráf.“

Zmiňovaná valná hromada se uskutečnila blízko nynějšího stadionu Sokola, v tehdejším hostinci u Cambalů v Jánošíkově ulici u mostu do Rybář. Spolkovou místnost měla ale jednota pronajatou 
v restauraci u Lakenaurů.

Nejvýraznějším projevem tělovýchovné zdatnosti tehdejších členů byla veřejná cvičení, která se v letech 1878 a 1893 konala na Očovských loukách, v roce 1900 pak na Mariánce, podblíž nynější Hornické čtvrti. Sokol se velmi aktivně podílel i na akcích pořádaných u příležitosti Slovenských dnů v roce 1905. Dne 27. srpna 1905 se v Hodoníně konal župní slet, kterého se zúčastnili i sokolští cvičenci až z Vídně či Budapešti.

Se Sokolem je spojen i rozvoj některých sportů, které se v Hodoníně provozovaly a později z nich vznikly samostatné spolky. Takto tam začínal například veslařský klub, od roku 1893 nejprve jako odbor Sokola a až později, od roku 1907 se osamostatnil jako Český veslařský klub.

Na svou dobu jistě zajímavým počinem bylo založení dámského odboru Sokola v roce 1900.

Vznik stadionu Sokola v Rybářích je datován do doby, kdy tělovýchovná jednota Sokol svoji činnost již několik desítek let provozovala. V roce 1907 bylo zřízeno „Družstvo pro postavení tělocvičny Sokola“, jehož cíl byl naplněn slavnostním otevřením Sokolovny 
u příležitosti Krajského sletu Sokola dne 8. června 1930. Kde probíhal tento slet, říká opět A. Ruban:

„Slavnostní dny prožívala naše jednota a s ní celý Hodonín v červnových dnech 1930 u příležitosti krajského sletu za účasti žup moravských, slovenských a všeho sokolstva; tehdy plně se uplatnila rozlehlost i účelnost našeho stadionu a sokolovny.“

Dostali jsme se tedy k roku 1930 a k vlastnímu stadionu 
v Rybářích, který, jak je zřejmé z předchozího textu, byl již v té době v provozu. Stadion vznikl na trochu zvláštním místě zvaném Haltýře. Ottův slovník naučný u hesla haltýře říká: „

Sádky, menší vodní nádrže, v nichž se dočasně uchovává ryba k prodeji nebo 
k pozdějšímu vysazení. Staví se jako zemní nádrže nebo říční haltýře“. A sokolské cvičiště vzniklo právě na místě takových sádek. Rameno Moravy zvané Smrďák spojoval dříve hlavní městské rameno od Rybářského mostu s ramenem Rybářským a oddělovalo Rybáře od panských haltýřů. Zasypáním oněch haltýřů vzniklo místo, kde byl po větší úpravě sokolský „letní“ stadion vybudován. Zarovnány byly i poslední zbytky bažinatého Smrďáku. Horní konec Jalové strouhy řeky Moravy za radnicí směrem k Rybářům zasypala od října 1928 do září 1929 firma inženýra E. Bartoše z Břeclavi. Náklady i se zasypáním Haltýřů činily 783 000 Kč, z toho obec uhradila třicet procent. Stejná firma provedla nákladem 61 000 korun od září 1929 do roku 1930 i úpravu břehu u sokolského stadionu. Obec tentokrát uhradila deset procent.

Po roce 1948 byla Sokolu ukončena jeho činnost. Někde sice pod názvem Sokol jednoty fungovaly, stanovy ČOS ale již neexistovaly. Dobrovolná tělovýchova byla ve státě řízena jinak, i když cvičenci stále používali termín, že „jdou do Sokola“. I stadion v Rybářích samozřejmě fungoval, v provozu byly tenisové kurty, fotbalový trávník, na ploše za kabinami směrem k „Lavóru“ bylo vytvořeno kluziště, kde se v zimě hrával hokej a dokonce zde vystupovala i lední revue.

Ke znovuobnovení TJ Sokol Hodonín a navrácení stadionu v Rybářích do jejího majetku došlo až po roce 1990.

ANTONÍN KUČERA