Počátky netradičního spolku sahají až do roku 1930. „Tehdy jej vymyslel a založil můj táta Václav. Sdružoval kamarády, kteří měli rádi podobný způsob života. Tehdy ho pojmenoval Spolek nepřátel smutku. Už jen název napovídá, o co v něm šlo. Rozhodně při setkáních bylo veselo a členové sdružení si žádné velké starosti nedělali," vypráví Kerndl.

Členů spolku bylo už před čtyřiaosmdesáti lety padesát. „Tehdy si ustanovili zákon, že mezi sebe nebudou přijímat ženy. Samozřejmě to bylo z legrace, aby se měli čím bavit a aby děvčata trochu poškádlili. Nakonec je do spolku přece jen vzali, ale nedostaly oficiální členství," směje se zpěvák.

Jednou za rok

A hlavní myšlenka recesistického spolku? Podle Kerndla zařídit společné chvíle pro lidi, kteří by se jinak nikdy nesetkali. „Jedenkrát za rok se proto všichni sešli, většinou v době žní, a uspořádali soutěž v sekání ovsa. Každému soutěžícímu vytyčili v poli pruh, který musel posekat. Ten, kdo to zvládl nejlépe a nejrychleji, vyhrál sto litrů piva. Pak ho spolu všichni vypili," popisuje známý hudebník.

On sám však neměl až do dospělosti o existenci a aktivitách spolku ani tušení. „Až v roce 1998 jsem našel dokumenty, které vznik a činnost sdružení dokládaly. Řekl jsem si, že ho obnovím. Trošku jsem upravil název sdružení. V současnosti se tak jmenuje Spolek nepřátel smutku a přátel jazzu. Když jsme začínali, bylo nás něco kolem šedesáti," vysvětluje.

Od znovuobnovení uplynulo už šestnáct let. „Za tu dobu se naše řady dost rozšířily, je nás skoro tři sta. Každý rok se scházíme u mě na statku v jazzovém klubu. Samozřejmě nemají všichni čas, i tak je to ale většinou akce minimálně pro sto padesát lidí. Den našeho dalšího setkání se už blíží, je na programu vždycky na konci září nebo začátkem října," upřesňuje Kerndl.

Laďa KerndlNarodil se 16. května 1945 v Brně.

V roce 1960 založil trampskou osadu Tomahawk, která byla složená jen z hudebníků.

Roku 1970 se dal na dráhu profesionálního zpěváka a hudebníka, když nastoupil do orchestru Termiti.

Jako zpěvák procestoval svět na výletních lodích.

Na příští rok připravuje turné ke svým sedmdesátinám.

Laďa Kerndl na náměstí Republiky

Společně s dalšími třemi členy představenstva se brzy sejde, aby další ročník naplánovali a nachystali. Podle něj je setkání pro všechny vždy výjimečná událost. „Pochopitelně se na sebe těšíme. Popovídáme si o tom, co se v našich životech za uplynulý rok změnilo, pobavíme se, zasmějeme se," říká zpěvák.

Další zájemci

I nadále do spolku verbuje nové členy. „Nepřijímáme však každého. Většinou jde o mé přátele nebo známé našich členů. Důležité je ale jedno. Musí být takzvaně stejné krevní skupiny, jako jsme my," vysvětluje Kerndl.

Pravidlo, podle kterého spolek nepřijímá ženy, zůstalo. „Je to taková recese, kterou jsme zachovali, ale nebereme ji už vážně. Oficiálně k nám patří pouze muži, kteří vlastní průkazku s členským číslem. Ale ti stejně na naše setkání berou svoje partnerky nebo mezi nás už chodí i ženy bez partnerů. A je to dobře, aspoň je větší legrace," ví předseda spolku.

Ten se mimo jiné zaměřuje také na dobročinné akce. „Jde například o benefiční koncerty, kterých za rok pořádáme hned několik. A také od členů vybíráme peníze, které pak pomáhají potřebným," přibližuje umělec, kterého těší, že se podařilo vzkřísit myšlenku jeho otce. „Mám velkou radost z toho, že si s přáteli navzájem pomáháme a díky netradičnímu spolku vznikají nové hezké vztahy, a dokonce i lásky," usmívá se zpěvák.

DALŠÍ DÍLY SI PŘEČTETE V TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ ČTVRTEČNÍHO DENÍKU ROVNOST.