Na hodonínské části výstavy se představí nové předměty vážící se k osobě knížete Jana Adama. Nad výstavou převzal patronát princ Emmeram z Lichtenštejna. Aby budoucí návštěvníci byli lépe informování, mohou se v následujících řádcích ve zkratce seznámit s životem knížete Jana Adama I. z Lichtenštejna.

Mladý kníže Jan Adam I. byl již od svého mládí předurčen stát se hlavou celého rodu Liechtensteinů. Jeho otec Karel Eusebius mu radil, aby se věnoval raději správě rodových statků a vyhnul se dvorské službě, která podle něj nic nepřinášela. Dědictví čítalo několik desítek panství, která přinášela do knížecí pokladny velmi slušný příjem. Jenže náklady na knížecí byrokracii byly za doby vlády knížete Karla Eusebia příliš velké, situace se stala po jeho smrti neúnosnou.

Dluhy dosáhly závratné výše osmi set tisíc zlatých, bylo jasné, že již nepomohou kosmetické úpravy byrokratického systému. Jan Adam I. zastavil veškeré otcovy stavební aktivity. Přikročil ke zmenšení knížecího dvora, provedl zeštíhlení úřednického aparátu na všech stupních správy panství správy o pětasedmdesát procent.

Racionalizace začala nést svoje ovoce počátkem 90. let 17. století. Ušetřené peníze pomohly splácení dluhů, k investicím do nákupu dalších statků.

Kníže se snažil získat pro rod statky s dobrou hospodářskou základnou v nejúrodnějších částech země. V roce 1692 koupil jedno z největších moravských panství – Hodonín. Investoval do vlastního hospodářství, zajímal se o nové druhy hospodářských zvířat, snažil se zvýšit produktivitu panství.

Na rozdíl od svého otce vstoupil Jan Adam do dvorských služeb. Kariéru odstartoval jako císařský komorník, k zisku tohoto úřadu mu dopomohl jeho tchán Ferdinand Josef. Stal se tajným radou, v roce 1693 získal Řád Zlatého rouna. Vzhledem k výborným hospodářským výsledkům na vlastních panstvích byl pověřen reformou hospodaření dvorské komory.

Navrhl snížit počet úředníků, rent a penzí, zvýšit vývoz a zavést monopoly státu na vybrané zboží. Bohužel komise pod jeho vedením narážela neustále na odpor dvorské komory, její činnost byla v roce 1700 ukončena. Kníže dostal novou příležitost v roce 1703, kdy se stal prezidentem první rakouské banky (Banco del Giro). Tato banka měla získaný kapitál investovat do rozvoje manufaktur, čímž by se zvýšila nezávislost podunajské monarchie. Jenže proti bance začaly vystupovat zahraniční bankovní domy i domácí opozice. V roce 1705 byla banka zrušena. Teprve později byla založena Vídeňská městská banka, která pokračovala ve funkci státní banky.

MAREK VAŘEKA