Další díly seriálu Na výstavu do muzea naleznete ZDE

Osmého prosince 1925 vyjel v odpoledních hodinách z hodonínského nádraží vlak se 480 pasažéry, členy Slovácké komuny. Jejich cílem se stala Stalingradská gubernie, městečko Frolovo – stanice Arčada v Rusku (v tehdejším Sovětském Svazu). Takzvané výrobní, hospodářské, konsumní a bytové družstvo Slovácká komuna vzniklo v dubnu roku 1925, sídlilo v Hodoníně a jeho úkolem bylo shromáždění dostatečného počtu lidí za účelem vystěhování do Sovětského Svazu, kde bude zřízena družstevní zemědělská kolonie. Družstvo se tak přiřadilo k dalším zemědělsko – výrobním družstvům v Československu dvacátých a třicátých let 20. století, která vyslyšela prostřednictvím III. internacionály žádost tehdejšího vznikajícího Sovětského Svazu o peněžní a materiální pomoc. Vidina lepšího života, vlastnictví půdy a hlavně odhodlání pomoci státu, který měli tito lidé jako svůj vzor, vedla nadšence (převážně komunisty) k tomu, že prodali veškerý svůj majetek a mnohdy se i zadlužili, aby uskutečnili svůj sen. Každý člen totiž musel zaplatit 250 korun jako zápisné a dalších 5000 korun jako členský příspěvek. Za příspěvky družstvo zajistilo cestovní pasy a zakoupilo potřebné stroje a zařízení.

Vlak Slovácké komuny tvořilo devět osobních vozů s kuchyní a osmnáct nákladních vagonů, převážejících například dva traktory s šestiradličnými pluhy, dva nákladní automobily, mlátičky a deset secích strojů. Vlak přejel přes Polsko na sovětskou hranici, kde se všichni přesunuli a stroje naložili do sovětských vagonů – těplušek, které dál jely po širokorozchodných kolejích. Na místo vlak dorazil pravděpodobně 23. listopadu 1925. Komunardi, jak si členové Slovácké komuny říkali, dostali od sovětských úřadů do užívání zabavený, zpustlý velkostatek v místě Soljenyje prudy. Ubytováni byli ze začátku po ruských rodinách, ve vagonech a v opuštěných kozáckých kasárnách. Špatné, nevyhovující ubytování, téměř nulové materiální zabezpečení a odlišné klimatické podmínky (v zimě 1925–26 se pohybovala průměrná teplota mezi osmnácti až dvaceti stupni pod bodem mrazu) vedly ke zklamání a hlubokému rozčarování členů komuny a někteří se i přes problémy s úřady postupně vraceli do Československa. Jiní později z komuny vystoupili a pokoušeli se žít i v jiných částech Sovětského Svazu.

Na jaře roku 1926 získala komuna peněžní půjčku od sovětských úřadů na rozjezd zemědělských prací. Komunardi opravili a zprovoznili mlýn a elektrárnu a přivedli tak poprvé do Frolova elektřinu. Později vznikly kožedělná a obuvnická dílna. Lidé si začali stavět domky a pomalu se přizpůsobovali tamnímu životu. Založili si české školy, ale starší děti posílali již do škol ruských, mládež vstupovala do Komsomolu. Svá jména si mnozí začali „porušťovat“ a mezi své křestní jméno a příjmení vkládali jméno po otci (tzv. otčestvo). Sovětské vládě samozřejmě odváděli členové komuny od začátku pravidelné dávky a také prodej vlastní produkce byl kontrolován sovětskými úřady.

Přestože Slovácká komuna a další zemědělsko – výrobní družstva z mnoha zemí světa výrazně přispěla a pomohla zaostalému sovětskému hospodářství, vláda v čele se Stalinem na ně začala na počátku 30. let pohlížet s velkou nedůvěrou.

Odvlekli je či zatkli

Jako cizinci byli podezíráni z nepřátelství proti sovětskému státu a mnozí z vedoucích představitelů i dalších členů družstev se stali obětmi sílících stalinských represí. Byli zatýkání či odvlečeni neznámo kam a jejich životy často končily v ruských pracovních táborech – gulazích. V roce 1936 bylo zemědělské družstvo Slovácká komuna reorganizováno a přejmenováno na kolchoz Pařížská komuna, s již ruským vedením, a ten byl později přičleněn k sovchozu Lyčakskij.

Za druhé světové války se někteří z vystěhovalců dostali do Československa jako členové Svobodovy či Rudé armády. V dalších letech byl návrat téměř nemožný, až v roce 1958 v rámci výměny občanů s dvojím občanstvím se mohla další část vystěhovalců vrátit do Československa. Přesto na území bývalého Sovětského Svazu zůstalo mnoho Čechů a Slováků a jejich potomci tam žijí dodnes.

HANA SÝKOROVÁ