Tam bylo na konci šedesátých a v polovině sedmdesátých let prozkoumáno velkomoravské sídliště a k němu přináležející zbytky pohřebiště. Nejdříve šlo o menší zjišťovací výzkum, který měl z důvodu neprostupného lesního porostu charakter drobnější sondáže. Ve druhé fázi šlo už po odstranění vybraných stromů o řádný plošný výzkum.

Přesný počet hrobů dnes nedokážeme určit kvůli velmi špatně dochovanému antropologickému materiálu v mělkých hrobech zahloubených do sídlištní vrstvy, kde se daly některé hrobové jámy pouze předpokládat na základě charakteristických milodarů. Jejich rozložení na kdysi mírně vyvýšené a postupně planýrované písčité duně ovšem již dnes nelze ověřit kvůli destruktivním zemním pracím na rekultivaci tamního lesa. Celkem se podařilo zachránit asi čtyřiasedmdesát hrobů obsahujících kosterní pozůstatky a sedmnáct hrobových jam bez zbytků skeletů, které byly zřejmě zcela stráveny kvůli nepříznivým půdním podmínkám. Ve většině případů se jednalo o velmi chudě vybavené celky, neboť k hlavním nálezům patřily zejména keramika, nože a jednoduché bronzové náušnice. Přesto se podařilo objevit také perly ze skla, mezi nimiž vyčnívají výše zmíněné exempláře.

Efektní korál zdobený plasticky na povrchu nataveným vláknem jiné barvy patří do skupiny perel s válcovitým tělem. Je na něm vlákno umístěné spirálovitým způsobem. Jsou ale známé i tvary soudkovité se vzájemně se křížícími vlákny vytvářejícími pole, do kterých se ještě přitavily tečky. Nejčastější barevný kontrast vytváří tmavý odstín vnější stěny, po níž jsou rozprostřeny světlejší, v drtivé většině žluté, skelné nitky. Obdobné korály jsou doloženy hlavně z pohřebišť pozdního avarského období z jihozápadního Slovenska a Maďarska. V menší míře je lze najít na nekropolích korutanského kulturního okruhu z Rakouska. Tam i v ostatních moravských nálezech se opět vyskytují společně s dalšími typy korálů datovanými ke konci druhé poloviny osmého století. Velmi neobvyklý je ovšem dlouhý náhrdelník tvořený pouze korály s nataveným vláknem z Vranovic. Z chronologického hlediska náleží nejstarší fázi kostrového pohřebního ritu a zároveň tak podporují zařazení některých dalších honosných šperků z drahých kovů, s nimiž byly ukládány společně v ženských hrobech. Pozoruhodné je, že takto zdobené perly byly ojediněle vyráběny i v desátém století. Liší se však použitým typem skla jiného chemického složení i kombinacemi v náhrdelnících s novými typy korálů.

Druhá perla z mikulčického hrobu patří k velmi vzácným typům s podélně žebrovaným tělem, které se na Moravě nacházejí jen minimálně. S tím souvisí i obtížnost určení jejich původu a doby vzniku, neboť dosavadní odborná literatura je na informace dosti skoupá.

Dá se předpokládat, že chronologicky odpovídají konstrukčně blízkým šestihranným válcovitým korálům, které se stejně ojediněle objevují na dalších pohřebištích z přelomu osmého a devátého století v oblasti širšího středního Podunají. Otázkou však zůstává místo výroby, za něž je považován Přední Východ, odkud bylo dováženo do Evropy několik dalších druhů perel. Kupříkladu na území dnešního severního Německa bylo objeveno pár rozsáhlých souborů těchto skleněných ozdob v katastrech přímořských měst, takže se nejspíše jedná o dokonalé ukázky uschovaných depotů obchodníků, kteří svoje štěstí hledali v zázemí již tehdy existujících přístavů.

Z neznámých důvodů si pak svoje zboží nikdy nevyzvedli, čímž zanechali dnešní generaci nejen možnost tyto šperky obdivovat v současných muzejních expozicích, ale dále je studovat v souvislosti celé šíře mezinárodních kulturních vztahů rané středověku. Ve velkomoravském období bude nutné považovat podélně žebrované korály za starožitnosti, které si majitelé uschovali i díky trvanlivosti tvrdého skleněného materiálu.

JAROMÍR ŠMERDA