O některých částech města Hodonína a o jejich minulosti se dá nalézt informací celkem dost, jiná místa jako by snad ani moc nestála za to, aby o nich bylo něco sepisováno. K těm druhým patří i území, na kterém se dnes rozkládá sídliště U Cihelny. V roce 1960 začala výstavba sídliště v místech, které je na mapách z devatenáctého století označeno nápisem „Aujezd za stodolama".

Pozemek ve tvaru obdélníku naproti bývalých kasáren byl od druhé poloviny devatenáctého století ze severní strany uzavřen cihelnou a poté olemován řadou domků okolo Brněnské ulice. Za těmito domky stálo před výstavbou sídliště pár budov, pamětníkům známých pod názvem Buchlovan. Hodonínský obyvatel Veselý, jehož učňovská léta jsou s areálem spojena, vypráví o jejich historii:

„Byla to údajně pobočka bývalé textilky. Okolo roku 1958 ji převzal podnik Jihomoravská armaturka a kromě asi dvou konstrukčních kanceláří tam bylo umístěno učňovské středisko tohoto podniku. U učňovského střediska bylo i volejbalové hřiště a plácek, na kterém se hrával fotbal."

Patrony v zákopech

Zbývající část plochy dnešního sídliště byla Hodonínským známá pod názvem převzatým z němčiny Lágrplac. Čtenář nemusí být zrovna germanista, aby význam slova pochopil, bylo to vojenské cvičiště, které díky bezprostřední blízkosti kasáren sloužilo přesně k tomuto účelu. Prostor byl plný cvičných zákopů, s několika remízky a terénními nerovnostmi. Ještě v období před rokem 1960 bylo možné v zákopech nalézt použité zrezivělé patrony a nábojnice, i když v té době už vojsko využívalo k vojenskému výcviku cvičiště na Pánově.

Z opačné strany plochy, směrem k sídlišti Bažantnice, (které se stavělo od roku 1952), stála dlouho alej, tvořená vzrostlými kmeny lip, podle nichž získala i svůj název Lipová alej.

„Je to alej, která vede od armaturky k hájovně Červené domky. Až do první světové války to byla oblíbená večerní procházka milenců. Za Marie Terezie byla vysázena lipami a vedla původně už od lesní správy Anenskou alejí, pak přes Pančavu a nynější cukrovar k hájovně," popsal Vladimír Novák ve spisu Zrnka a zrníčka. Většina stromů Lipové aleje vzala časem za své, stromy ustoupily urbanistickým zásahům při výstavbě sídlišť Bažantnice i Cihlářská čtvrt. Několik stromů však stále připomíná, proč ulice dodnes nese právě takový název.

Na přelomu dvacátého století byla téměř rovnoběžně s Lipovou alejí zřízena nyní již zrušená železniční vlečka do cihelen, jejíž původní trasu dnes kopíruje cyklostezka a chodník pro pěší od nádraží do Bažantnice. V sousedství vlečky bývala rozlehlá skládka dřeva, pokud si pamětníci na Lágrplac vzpomenou, jistě jim hromady dřeva utkvěly v paměti. Skládka skýtala ideální možnosti ke hrám i hrátkám všeho druhu. Samotný Lágrplac se pak dal překonat několika křivolakými a hrbolatými cestami, vedoucími napříč areálem.

Testovací Betónka

Sídliště U Cihelny protíná třída Bratří Čapků, která je dnes propojena s Brněnskou ulicí, ale i tam, kousek od dnešního úřadu práce, byla kdysi neupravená plocha s remízkem. Silnice vedla nejprve od Vídeňské ulice (dnes Velkomoravská) jen po fotbalové hřiště S. K. Moravia a později byla prodloužena po nynější podnik JMA. Povrch kdysi tvořený betonovými panely dal silnici místní název „Betónka". Ta vzhledem k malému provozu sloužila jako místo, kde mládež dříve testovala maximální rychlosti různých „samohybů".

Vrátíme-li se k sídlišti U Cihelny, s jeho životem je neoddělitelně spojena výstavba nákupního střediska a restaurace Marína, jež bylo otevřeno před rokem 1970. Ve zbývajícím volném pásu mezi bývalou vlečkou cihelny a Lipovou alejí se nejprve objevila budova pracovního úřadu, opačný roh zase zaplnil bytový dům Lípa. Panelové domy se díky provedenému zateplení zbavily původní šedi, vegetace zaplnila většinu volných prostor a po dřívějším využívání pozemku již není ani stopy.

ANTONÍN KUČERA