Narodil se 25. srpna 1931 v Brodcích nad Jizerou v okrese Mladá Boleslav. Svoji dráhu tanečníka a později choreografa začínal v roce 1952 na vojně, kde krátce tancoval v souboru prof. Maryny Úlehlové. Na jaře roku 1953 byl povolán do profesionálního tanečního souboru letectva „Vítězná křídla“ jako tanečník a tam tancoval až do roku 1956 i po ukončení základní vojenské služby, kdy byl soubor rozpuštěn. I svůj volný čas využíval do roku 1960 k získávání dalších zkušeností v pražském souboru písní a tanců Josefa Vycpálka.

Velkou zkušeností byla pro něj jeho práce ústředního instruktora skladby „Píseň rodné země“ II. celostátní spartakiády.

Po příchodu do Strážnice na podzim roku 1960 začal pracovat jako metodik Krajského střediska lidového umění. Slovácko mu natolik učarovalo, že se tu usadil natrvalo. Spřátelil se s Vítězslavem Volavým, s kterým vytvořil mnoho krásných tanečních čísel a hlavně, stal se vedoucím souboru Danaj.

„Jako prvňáček jsem začala navštěvovat taneční kroužek paní učitelky Marie Huškové, dcery malíře Antoše Frolky. Později, coby starší, jsem postoupila do „hopsáku“, jak jsme říkali tanečnímu kroužku, který vedl po svém příchodu do Strážnice Honza Loutchan. Pamatuji se, že první taneček, se kterým naše dívčí skupina vystupovala, byl prútečkový. Dále jsem pokračovala v přípravce Danaje, kde už na nás byl vedoucí Honza náročnější. Tam jsme už tančili párové tance," vzpomíná si své taneční začátky v dohledu Loutchana folkloristka Tatiana Pálenská.

Když jí bylo patnáct, byla mezi třemi děvčaty, která si Honza vybral pro postup mezi dospěláky. „A to už přestala veškerá legrace. Ne že bych se na zkoušky netěšila, právě naopak. Parta „danajáků“ nás přijala dobře. O přestávce, před i po zkoušce bylo veselo a hlavně se hodně zpívalo. Ale na sále na nás Honza kladl velké nároky. Byl přísný a vedl nás pevnou rukou,” dodává Pálenská.

Řada choreografií

Pro soubor Danaj vytvořil Loutchan řadu choreografií. Připomenout lze především pásma: Danaj – Až my do tych hor půjdeme, Konopice (1960), Danaj – Na čarování, Kopanice I., Vinobraní I. a Podšable (1961), Vojna (1962), Jihočeská kolečka (1964), Podvečerní nálada – sedlácké (1969), Vnorovské Lucky (1982), Vinobraní II., Danaj – Kdo to henkaj jede, Fašanky ze Strážnicka, Morena, Dívčí hry na pastvě, Pochovávání basy a Chození po službě (1984) a Kopanice II. (1987)

Díky své otevřené povaze postupně narůstalo množství přátel a Honza Loutchan začal spolupracovat s dalšími soubory. Patřily mezi ně Hradišťan Uherské Hradiště, Dubina Hodonín, Slovácký krúžek Kyjov a další.

Jeho uměleckou tvorbu doplňuje i řada samostatných programů připravených pro Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici, které vytvářel především v letech 1961 až 1967 a pak poslední ještě v roce 1977. Tehdy mimo jiná místa velmi často zajížděl také na Horňácko, kde pracoval v kulturním domě ve Velké nad Veličkou.

Tam se od roku 1964 umělecky podílel na souboru Veličan, který od roku 1968 po ukončení spolupráce s Danajem vedl už pod názvem Velička.

Soubor Žerotín

Opět ve Strážnici se v roce 1970 ujal vedení Slováckého krúžku a přeměnil jej na soubor Žerotín, kterému vtiskl pravidelnost, metodiku a ráz. I pro tento kolektiv vytvořil nezapomenutelná pásma: Danaj, Kosé – vonička, Lhotky, Odzemky a Chlapecké hry (1971), Horňácké (1972), Jarní tance a Polky (1973), Svatební danaj (1974), Kyjovské skočné (1975) a Myjava (1978).

Bývalí tanečníci souboru Žerotín Jan a Božena Hořákovi na léta strávená pod jeho taktovkou vzpomínají dodnes. „Když se řekne Honza Loutchan, vybaví se nám soubor Žerotín. To je dobrá parta mladých lidí, kteří měli společné zájmy a touhu tancovat pod jeho vedením. Jeho systém zkoušek v nás zakořenil smysl pro zodpovědnost a ohled vůči kolektivu, dochvilnost, svědomitost, ale také dobrou zábavu a cestování s folklorem,“ říkají společně.

Jan Loutchan od roku 1977 při práci v programové radě několik let ovlivňoval profil Folklorního festivalu v Miloticích. V roce 1982 se na čtyři roky vrátil do Danaje a vytvořil další řadu choreografií a k výročí souboru celovečerní pořad.

Poslední roky působil ve Slováckém krúžku ve Svatobořicích-Mistříně. I tam po něm zůstaly krásné vzpomínky členů i zajímavé tvůrčí počiny s názvy: Mistřínští regruti, Povolení hodů, Skočné, Slovenské, Glckavé, Kočičí, Podšable a Královničky (1985–1986), Mistřínská pohádka a Chodské kolečko (1988).

A tak si dnes nedožité osmdesáté narozeniny choreografa připomenou desítky bývalých členů strážnických souborů, muzikanti i zpěváci v pořadu Roztančená fantazie (námět a režie Jiří Tománek), který bude uspořádán v rámci Hudeckého večera Slávka Volavého od 19.30 v kulturním domě Strážničan. I po létech si „strážnický“ choreograf s českou duší Jan Loutchan zaslouží tuto milou pozornost a připomenutí. Pro Slovácko znamenal opravdu velmi mnoho. Vzpomínáme a děkujeme!