Další díly seriálu
Nositelé folkloru
naleznete ZDE

Prof. MVDr. Lubomír Holý, CSc.,Dr.h.c – a možná, že je těch titulů ještě víc – pochází z Hrubé Vrbky na Horňácku, kde se narodil 21. října 1930 v prostředí s živou pěveckou a hudební tradicí. Vyrůstal ve věhlasné horňácké zpěvácké rodině, obklopen výbornými muzikami hrubovrbeckých Ňorků a Kubíků.

Navíc byl „od Boha“ obdarován společně s mladším bratrem Dušanem pěveckým talentem. Oba jej zdědili po své matce a zejména po otci, vynikajícím zpěvákovi Martinu Holém a babičce Kateřině Holé, rozené Mikloškové. Již jako malý chlapec zpíval v roce 1940 se svým bratrem ve filmu prof. Karla Plicky „Věčná píseň“.

Luboš studoval s bratrem Dušanem na gymnáziu v nedaleké Strážnici. Po maturitě odešel studovat do Brna. Od konzervatoře ho zachránila jen vytrvalá láska ke koním, projevovaná od malička. A když nemohl být kovářem, jak původně chtěl, stal se veterinářem. Právě v Brně později působil, s výjimkou deseti let služebního pobytu na Kubě, v Mexiku a v Brazílii, jako vynikající pedagog. Po roce 1992 odešel do důchodu, ale nadále pokračoval v oboru v soukromé praxi.

U zrodu pěvecké folklorní legendy L. Holého zněla muzika Majstra Jožky Kubíka. Ze svého rodného Horňácka si přinesl s sebou na vysokoškolská studia v Brně bohatou písňovou zásobu a vyhraněný hudební i taneční projev. V letech 1950–1954 se uplatnil jako primáš cimbálové muziky Vysoké školy veterinární v Brně a brněnského Slováckého krúžku. Později působil v brněnské cimbálovce Antonína Jančíka, což byla excelentní kapela folklorního světa 60. let 20. století.

Ve své pěvecké kariéře byl Luboš Holý nejvíce spjat s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů, s kterým natočil stovky nahrávek, vystupoval v televizi, rozhlase a procestoval kus světa. Hostoval a ještě hostuje v dalších kapelách. Dlouhodobě zpíval též s ostravskou cimbálovou muzikou Technik, vedenou cimbalistou Janem Rokytou, příležitostně s muzikami Slávka Volavého, Jožky Kobzíka a Martina Hrbáče. Zvláště velmi rád přijímá pozvání na Slovensko, nejčastěji před muziku Orchestru lidových nástrojů slovenského rozhlasu v Bratislavě, kterou vede vnuk legendárního Samka Dudíka Miroslav. V poslední době své písně prezentuje také s Musicou Folkloricou.

Na zdraví!

Luboš Holý je mezi zpěváky a muzikanty je znám svou rozvahou, intuitivním přístupem a strhujícím emocionálním provedením svých písní. Proslavil se mimo jiné zpěvem v netypickém barytonu, který jej odlišuje od mnoha jiných horňáckých lidových pěvců. Podílel se na úspěšném zvládnutí interpretace horňáckého folkloru, zejména písní k tanci sedlácká. Za svou vynikající interpretaci horňáckých a západoslovenských písní získal v roce 1970 Zlatou medaili v Mezinárodní rozhlasové soutěži Prix de musique folklorique de Radio Bratislava. Jeho zatím posledním albem je „Rabudeň, rabudeň“, které vyšlo v letošním roce.

Spisovatel Jindřich Uher Luboše Holého ve své knize „Kam usedl pták“ (BLOK 1977) výstižně charakterizuje: Luboš je chlapisko, jehož baryton burácí. Slyšet jeho hluboký hlas je zážitek, ale ještě podmanivější je, mít zpěváka na očích, pozorovat, jak graciézně, něžně dotváří pohybem i jiskrným pohledem očí svou píseň.

V jeho písních tkví rodný region Horňácko pevně a nesmazatelně. Zpěv především pro vlastní potěšení dává L. Holému po celý život pocit oddechu, duševní pohody, rovnováhy a radosti.

Tož, na zdraví, pane profesore a ještě krásná dlouhá léta s horňáckou lidovou písní.

Vážení čtenáři, seriál Nositelé folklóru najdete také v tištěné podobě každou sobotu v Hodonínském deníku Rovnost.

FRANTIŠEK SYNEK