Další díly seriálu Střípky archeologie naleznete ZDE

Poměrně unikátní motiv se objevil v reliéfní výzdobě proslulého parohového terčíku z hrobu číslo dvě stě padesát jedna od mikulčické baziliky. Vidíme tam postavu lučištníka v pokleku, která je ovšem schematizovaná a zřetelně méně dokonale zpracovaná. I přes nálezové okolnosti, hovořící pro velkomoravské období, je předpokládáno, že terčík byl vyroben už v předvelkomoravské periodě. Lukostřelec se vyznačuje svým velkým lukem a také zvláštní úpravou účesu, snad dokonce jakousi zjednodušenou péřovou čelenkou, jejíž užití u mužských postav ve výzdobě lité bronzové industrie tohoto období není rozhodně ojedinělé.

Vousatý pár

Velmi podobné jsou motivy klečícího lučištníka na dvou kruhovitých sponkách z hrobu datovaného do předvelkomoravské epochy v rakouském Mödlingu. Při jejich párovém způsobu nošení vlastně jde o velmi kvalitně provedené vyobrazení k sobě otočeného páru klečících vousatých lučištníků, u nichž kromě kroužkové či pancéřované ochranné zbroje, naznačené oděvem pokrytým kvadratickou výplní se středovými body, zaujme pásková čelenka na hlavě a upínací řemínky kolem nohou. Je na místě uvést, že podle nejnovějších názorů některých odborníků by terčík mohl být řazen dokonce až do dvanáctého století. Terčík nebo jeho motiv se na Moravu mohl dostat několika cestami z východního Středomoří, a to přes Itálii, nebo byzantským zprostředkováním, vyloučit nelze ani přímé kontakty slovanského a islámského prostředí někde v oblasti Přičernomoří, přetrvávající až do dalších období.

Lovecká kompozice

Můžeme důvodně předpokládat, že zmíněné obrazy byly chápány jako součást obsáhlejší scény prastaré lovecké kompozice s jezdci i klečícími lučištníky. Lov zvířat byl u mnoha kultur chápán původně jako prostředek k opatřování potravy a dalších využitelných surovin, jako kožešin, kůže, kostí, případně parohů, eventuelně k ochraně před divokou zvěří. Později začíná být u civilizačně vyspělejších kultur pěstován jako záliba, či přímo sport vyšších společenských vrstev, což svůj odraz našlo i v motivech výzdoby uměleckých památek.

Už Mezopotámie

Počátky zobrazování lovu provozovaného nejprve na typickém dobovém voze, můžeme vysledovat až do oblasti starověké Mezopotámie, v níž samotné se však zachovaly pouze nepatrné indicie podobných scén. O tehdejší výrazné oblibě tohoto motivu svědčí také památky z dalších oblastí starověkého světa, vycházejících z dědictví sumerské civilizace. Jmenovat musíme konkrétně okruh středomořské a později antické civilizace, kde je lovení zvěře vyobrazeno pomocí koně i pěších. V civilizacích orientálních byl lov výsadou vládce zastupujícího na zemi boha a měl rituální povahu. Kupříkladu perský vládce jako král králů odvozoval svůj původ od nejvyššího boha Ahura Mazdy. Vítězství nad zvířetem, tedy vlastně zlem a nebezpečím, pak symbolizovalo magické utvrzení náboženského i politického řádu panovnickou mocí. Zvířata zobrazená jako součást královského lovu, tedy tématu s prastarou předovýchodní tradicí, která se uplatnila i v následujících obdobích, je možné chápat i na jiné úrovni. Není nepravděpodobné, že lovící král je představován jako někdo, kdo je schopen podmanit si, a dokonce zvítězit nad tvory spojenými také s atributy či přímo se ztělesněním určitých bohů.

Kostěné výrobky

Charakteristické ukázky představují některé barevné nástěnné malby ve středoasijském Pendžikentu, v němž umělci dokázali podobné motivy i bez konkrétních, s nimi spojených mytologických příběhů obdivuhodně zpopularizovat. Kdysi jsem se již zmínil o značném vlivu sogdského řemeslného okruhu na umělecké řemeslo thangské Číny i stepních oblastí střední a centrální Asie s typickými kostěnými výrobky. V jejich rámci mezi typické příklady patří kostěné obložení luku z Taš-Tjuby s motivem klečícího lučištníka se dvěma gazelami.

Domácí umělci

Tam lze stejně jako již v případě artefaktů se samostatnými figurálními obrazy i jinými jezdeckými loveckými motivy uvažovat o jeho výrobě domácími umělci, napodobujícími zřejmě některé výrobky toreutiky, případně snad i textilu. Je příznačné, že jednotlivé lovecké epizody s jezdci, klečícími lučištníky a řadou běžících zvířat, vykazující stejný princip členění jako výše zmíněné sogdské nástěnné malby, se objevily v ryté výzdobě okrajové lišty nádoby byzantské formy.

Až v povodí Kamy

Ta byla nalezena v okolí města Kozki Gorodok v oblasti severního Přičernomoří a podle rozboru ornamentálních rostlinných prvků s blízkými analogiemi na dalších předmětech zdejší kultury byla vyrobena pravděpodobně v 9. století chazarskými řemeslníky. Zajímavé je zjištění, že stejný charakter mají analogické výzdobné motivy s lučištníkem a zvířaty na nákončí z neznámého naleziště v povodí Kamy a také na nákončí ze Sarajsku.

V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že na protější straně terčíku se nachází ještě další motiv dvou obtížně určitelných zvířat, o něm však pojednáme až příště.

JAROMÍR ŠMERDA