„…leží ve velkém chrámě moravském po levé straně v stěně za oltářem svaté Bohorodice.“ uvádí v souvislosti s pohřbem Metoděje staroslověnská legenda nazvaná Proložní život Konstantinův a Metodějův.

Dodnes se však odborníci neshodnou, která strana je tím vlastně míněna, neboť se vychází z pozice kněze stojícího čelem k lodi naplněné věřícími anebo teprve vcházejícího do kostela, případně sloužícího bohoslužbu. Jako jediný pozůstatek z uloženého nebožtíka zbyla loketní kost ležící na dlouhém železném předmětu s objímkou v horní části, považovaném za meč. Při předpokládaném vyzvedávání Metodějova těla tak musely už být tkáně ve značném stupni rozkladu, tudíž k tomu aktu nemohlo dojít těsně po smrti arcibiskupa v roce osmsetosmdesátpět, ale až několik let poté, zřejmě tedy nešlo o dobu prvních vyhnaných žáků knížetem Svatoplukem.

Mezi dalšími nalezenými předměty se za hlavní oporu přiřazení hrobu Metodějovi považují ozdoby, které několikrát opakují zvláštní motivy tvořené řeckým křížem s liliovitým zakončením ramen. V první řadě jde o pozlacenou průvlečku, která byla zmíněným ornamentem doplněna zjevně až dodatečně, dále o pozlacené stříbrné obloukovité kování s neuměle vyrytým křížem s trojčlenným zakončením ramen na rubu a liliovitými prvky na líci a tazvanou dýku s ozdobnou hlavicí s těmi samými motivy. Poslední zmíněný předmět by mohl být řazen také k biskupským holím, které dnes pravoslavní biskupové běžně nosí jako svůj odznak mimo chrámový prostor. Podobné úvahy jsou spojovány i se zbytky údajného meče určitelného jako církevní žezlo či berla. Z. Měřínský, který se v poslední době nejpodrobněji věnoval otázce Metodějova hrobu, k tomu píše:

„Objektivně však musíme konstatovat, že vhledem ke stavu zachování a torzovitosti nalezeného hrobového inventáře asi dále nepostoupíme.“

Řecký kříž má všechna ramena stejně dlouhá, nejčastěji je užíván ve východní části křesťanstva, což znamená původem v bývalé východořímské říši. To se vztahuje na pravoslavnou církev, jejíž těžiště je právě na křesťanském Východě, ale i některou z katolických církví východního ritu, případně z orientálních církví, které nepatří mezi pravoslavné. Mnoho kostelních staveb v Byzanci a Sýrii tvoří svým půdorysem právě tento tvar. Liliový kříž má jednotlivá ramena ukončena horní polovinou lilie, která se jako rostlina vyskytuje jen v oblasti východního Středomoří a na Balkáně. Již odedávna symbolizuje královský původ, božské světlo a čistotu, v křesťanském myšlení je zasvěcena Panně Marii, takže její vyobrazení mělo poskytovat ochranu před zlem.

Kříž s liliovitým ukončením ramen se objevuje na unikátní fresce snad už z desátého století, kde je nesen za Metodějem pohřbívajícím společně s Konstantinem ostatky svatého Klimenta nalezené oběma bratry na krymském poloostrově. Tento znak nese také Metodějovo slavnostní roucho na ikoně z Rilského kláštera v Bulharsku, zatímco Cyril má na úboru rovnoramenný kříž s tradičním koncem.

Lilie se později stala hlavním atributem cisterciáckého řádu založeného na konci jedenáctého století ve Francii. Jeho mniši prosluli kulturním i hospodářským zvelebováním odlehlých krajů, v nichž se mohli soustředit na odříkání světských požitků a zemědělskou práci na dosud neobdělané půdě. Postupem času se však prvotní přísné kázni řeholníci vzdalovali, neboť jejich majetek začal zahrnovat nové pozemky s vesnicemi plnými poddaných. Pravděpodobně i díky řádové podpoře řemeslnického umění se ornamentální prvek s liliovitým ukončením kříže objevuje zcela běžně už od dvanáctého století i ve střední Evropě.

JAROMÍR ŠMERDA