Další díly seriálu Střípky archeologie naleznete ZDE

Zvláště unikátní jsou zejména masky na pozlacených ostruhách a s nimi souvisejících garniturách z hrobu číslo čtyřicetčtyři u druhého mikulčického kostela, kde byla reliéfní výzdoba přizpůsobena úzkému tvaru výzdobných polí na povrchu kování.

Prozatím jedinečná je také pozlacená bronzová okrouhlá plaketa z hrobu číslo devětsetčtyři­cetsedm v trati Klášteřisko s portrétem muže s dlouhými vlasy, sahajícími až k ramenům. K ní jsou nejbližší analogie hledány ve výzdobě oltáře z italského Cividale, lze tedy důvodně předpokládat, že se v těchto případech zřejmě jedná o portrét Krista.

Aplikace plastických masek však vychází pravděpodobně již z umělecké tradice franské říše ještě před vládou Karla Velikého. Mohou nabývat magického významu, neboť je známe pod příčkou mečů karolínského období, nalezených kupříkladu ve slovenské Blatnici či norském Vaage. Tyto a jim podobné kvalitní zbraně, ovšem bez výzdobných motivů, jsou považovány za výrobky porýnských dílen. Ze stejného období, tedy z osmého století, je možné uvést plastické motivy lidských masek na lisovaných pozlacených bronzových ozdobách koňského postroje, jak je známe z hrobu číslo deset v Žitavské Tóni. Spolu se specifickou plastickou výzdobou některých bronzových rolniček této epochy, jako v případě exempláře z Komárna – Varádiho ulice, srovnávali někteří badatelé plastické motivy lidských masek na posásánovských stříbrných karafách ze sibiřských nalezišť.

K daným ukázkám aplikace těchto motivů můžeme připojit zlatou závěsnou schránku z maďarského Dunajpataj, jejíž boky zdobil pás portrétů podaných zepředu i z profilu. Zdá se, že tvořily tři skupiny vždy se dvěma k sobě směřujícími bustami s diadémem a s křížem v ruce u jedné z nich a jednou zepředu podanou bustou. Každopádně byla stylizace odpovídajících si hlav mírně odlišná. Po stránce formy byla při rozborech srovnávána s obdobnými, ale méně honosnými agrafami bez figurativní výzdoby z hrobů v Üllö a Abony. K nim lze uvést později objevené exempláře z chorvatského Čelareva, Vídně – Csokorgasse a z hrobu číslo osmdesátjedna v Komárně – Lodenicích. Analogie k výzdobě pak jsou hledány na císařských mincovních portrétech, kde také dvojice císařů s ověnčenými skráněmi, ať už busty či celé postavy, drží společně sošku Viktorie, později globus s křížem i ono kýžené křížové sceptrum. Zároveň pak stylizaci zepředu podané busty odborníci srovnávají s obdobně podanými obrazy Kristovy tváře, jak se kupříkladu objevily ve výzdobě oltáře v kostele sv. Martina v Cividale, datovaného do druhé poloviny osmého století, ovšem díky sousedství císařských bust je považována spíše za Viktorii. K tomu lze snad jen dodat, že nemůžeme vyloučit, že také chronologicky blízké byzantské ražby mohly tvořit bezprostřední zdroj k napodobení.

Jiným směrem obrátili pozornost v případě těchto ozdob další odborníci, kteří upozornili na překvapivě shodnou stylizaci tváří s rovně česanými vlasy na pozlaceném bronzovém kování s ukřižovaným Kristem a čtyřmi anděli z anglického Athlone a na bronzovém kování ze švédského Hölgö. To je pro ně vedle několika dalších motivů na vrubořezových kováních další důkaz o působení uměleckých vlivů z ostrovní Velké Británie ve středním Podunají. Spojit stylizovanou masku na některých rolničkách s motivem Krista se však jeví méně pravděpodobné, mnohem přesvědčivěji můžeme uvažovat o obecně ochranném smyslu a to i díky charakteristickému účelovému cinkání.

Ve velkomoravské období máme aplikaci motivu portrétů k dispozici i na několikrát v literatuře popsaném bronzovém litém křížku s rameny zdobenými na konci lidskou tváří, patrně Kristovou. Byl nalezen v sídlištní vrstvě v okolí pátého kostela v Mikulčicích a o něco později k němu byla získána paralela ve fragmentu z hrobu číslo sedmdesátjedna z Budče v Čechách, podle zachovaného drátku evidentně sekundárně využitém jako přívěsek. V souvislosti s motivem tváří se poukazovalo na jejich častý výskyt na honosných lisovaných křížcích, jejichž výzdoba byla podle obecně přijímaného názoru inspirována luxusními byzantskými předlohami. Zároveň byla stylizace kruhovitých očí, nápadně dlouhého nosu a převislých úst srovnávána s tradičními již námi popsanými stříbrnými a olověnými křížky z Mikulčic. Podobný je také další motiv tváře v horním poli opět již námi zmiňovaného stříbrného nákončí z hrobu číslo sto u druhého mikulčického kostela, zřejmě opět Krista.

JAROMÍR ŠMERDA