Milotické festivalové noci očarovaly všechny

Nezapomenutelní

K nim patří jednoznačně Oldřich Krejčí (nar. 1914, dlouholetý udržovatel a propagátor lidových tradic na kyjovském Dolňácku), Marie Osičková (rozená Škopová, z muzikantského rodu Bimků, zpěvačka, taneční sólistka hodonínského souboru Dubina) a Karel Šimeček (původem ze Sobůlek, do Mistřína se přiženil, s M. Osičkovou vytvořil pěvecké duo). Odtud se do světa vydali bratři Josef a Jaroslav Kolečkářovi (významní zpěváci a hráči ve Varmužově CM, nyní bydlící v Otrokovicích a v Malenovicích), zde mají rodové kořeny i sourozenci Jaroslav a Karel Bimkovi, synové svatobořického nezapomenutelného barda MVDr. Karla Bimky (dnes oba žijí v Praze).

V pořadu plném krásných písní a citlivě vybraných vzpomínek a vyznání uvedených pamětníků interprety bezchybně doprovázela Cimbálová muzika Kapric.

Určitě nejstarší zpěvák lidových písní našeho regionu, pamětník a zdatný znalec regionální a místní historie Oldřich Krejčí zazpíval písně: „V Brně na Štymberku…“ a Svatoborský první stárku…“.

Ke druhé písničce, která je v našem kraji spíše známá s textem „Do Milotic cesta dlúhá…“ téměř stoletý bard uvedl: „K tejto piesničce bych chtěl říct několik slov. Dyž sem býl malý chlapec, asi tak deset rokú, tak k nám chodívala jedna stařenka ze Svatobořic. Ona v mládí slúžila v Miloticích a znala velice moc piesniček. Chodíl za ňú svatoborský stárek, Koláček se menovál, chodíl za ňú do tych Milotic. No, a mě ten její osud inspiroval k temu, že sem tak začal přemýšlat, že nějaké slova by se daly o tem složit. No, a já sem túto piesničku složíl, no jenomže sem ty první dvě sloky zatajil, a tak všeobecně už sú dnes na Kyjovsku známé enom další dvě sloky.

Další účinkující, Jaroslav Bimka, rád před společným zpíváním s bratrem Karlem zavzpomínal na svého otce, doktora K. Bimku slovy: „Do světa i života jsme si vzali všechny písničky, které nás tatíček naučíl. On byl živel, který se pohyboval všemi směry. Od Německa až po Balkán a odevšad něco přinesl.

Nedávno jsem si kladl otázku, co mně okolí, ve kterém jsem se narodil a prožil dětství, co mně dalo. Byla to dobrosrdečnost! a také krása, která zůstává v písních. A i když má člověk velkou část života za sebou, pořád je to něco krásného, co v duši s písní a po písni zůstává, je to něco, co si rádi zopakujeme, když sem přijedeme. Ale abyste někteří nebyli překvapení…!

Rozdíl mezi tatíčkem a nama určitě je! My jsme takoví kultivovaní, ale tatíček? To by byla taková jízda na divokém býku, jak říkal cimbálista Jura Petrů. On by sa vrhl k mikrofónu, žádné rozvádění a mlúvení, zazpíval by svojsky a muziku by ještě, řekl bych, až za sebú tahl!“

Oné vzpomínané sobotní milotické festivalové noci očarovaly v přítulném prostředí rozcestí uprostřed sklepů U Šidlen všechny přítomné nejen krásné písně, ale také životní moudra a zkušenosti, které byť ve zkratce, přece jen srozumitelně a výstižně mezi písněmi dolehly k uším vnímavých posluchačů.

Hudba a vzpomínky

Autor tohoto zdařilého pořadu, hudebník a primáš M. Strýček moudře k pořadu uvedl: „Lidské putování se vyznačuje trvalým nedostatkem chvil nevtíravé vřelosti, nepředstírané důvěry a touhy po přátelství. Jednou z možností, jak tyto prožitky navodit, je umocnit je podmanivým akcentem hudby při vzpomínání těch, o nichž jsme si mylně mysleli, že mezi námi už jen byli…“

A možná právě proto se nechali tito v minulosti velmi známí a dodnes vynikající nositelé svatobořických a slováckých lidových a především folklorních tradic doslova nalákat mladým autorem k účinkování v ojedinělém nočním programu.

Jejich vzpomínání bylo provoněno vzácnými písněmi i muzikou a posvěceno nejedním přátelským přípitkem skvělého milotického vína. Je jen dobře, že pořad zaznamenala Česká televize a budeme se mít možnost s jeho sestřihem setkat také na televizních obrazovkách.

FRANTIŠEK SYNEK