Další díly seriálu
Nositelé folklóru naleznete ZDE

První pojmenování se historiky vztahuje k dávno zaniklé obci Jiříkovice, druhé pak odvozují místní vinaři poeticky od skutečnosti, že zde člověk často přecení opojnou moc dobrého vína, ošidí se v něm.

Kopci, jemuž ještě dál východním směrem dominuje chráněné přírodní území zvané Horky, vévodí dnes na rozhraní katastrů obcí Milotice a Ratíškovice k poctě soluňských věrozvěstů a patronů Evropy sv. Cyrila a Metoděje, vysoký, dřevěný a uměleckou řezbou zdobený Liliový kříž, osazený na toto místo nedávno ctiteli místní historie. Titíž poblíž kříže v dalších letech odhalili sochu prvního slovanského krále Sáma, který dle lidových pověstí v našem kraji vládl dávno před vznikem Velké Moravy.

Král Sámo

Král Sámo z vrcholu Nákla vzhlíží do mírně zvlněné úrodné krajiny, tu a tam poseté vinohrady a sady ukrytými mezi návršími upravených lánů polí a prastarých lesů. Zvláště zjara oplývá tento kraj zvláštní barevnou rozmanitostí a malebností. Po celý rok pak dominuje na popředí vzrostlých stromů oku poutníka obec Milotice se svým kostelem a barokním zámkem. A právě do Milotic mne vede dnešní putování za slováckými folklorními drahokamy.

V obci již čtyřicet let aktivně a činorodě působí nejprve neformální, nyní již organizovaná skupina zpěváků, která nemá speciální název a říká si prostě: Mužský sbor Milotice. Jeden z jeho současných členů a ředitel místního kulturního klubu Mgr. Josef Levek vzpomíná: Kolektiv vznikl dosti spontánně někdy počátkem 70. let minulého století. Vlastně ještě před vznikem milotického folklorního festivalu. Tehdy se chlapi ochotně zapojovali do místních kulturních akcí. Právě v areálu milotických sklepů U Šidlen pravidelně pořádali v létě slavnost Zarážání hory, při které se nejen zpívalo, ale mnozí využili i své herecké zkušenosti při různých veselých scénkách. Většinou to byli totiž také herci místního ochotnického divadelního spolku.

Mezi první vedoucí kolektivu patřili bohužel dnes už zesnulí Václav Šťastný (pamětník a písmák, sběratel lidových písní, vinař i zpěvák) a František Střítecký (zpěvák a ochotnický divadelní režisér). Později je vystřídal Stanislav Kreml (zpěvák a výtečný organizátor) a do činnosti sboru se často zapojoval i Josef Kasánek (hasič, vinař, zpěvák a ochotnický herec).

Chlapi se scházeli v místním kulturním domě, ale jak to už bývá, jejich cesta s písničkou vedla vícekrát také k nedalekým druhým domovům, jimiž se jim staly jejich vinohrady a sklepy U Šidlen. Tady během uplynulých čtyřiceti let vyzpívali spolu mezi keři révy vinné nebo u beček lahodného vína snad statisíce slováckých písní, tady se tvořila nová přátelství, tady se rodily nové pořady divadla a později folklorního festivalu.

Dnes jsou členové sboru milotičtí hospodáři ve věku od třiadvaceti do osmdesáti let, jejichž předností je upřímný a hluboký vztah k tomuto kraji. Ten je milý, na tradice bohatý a vínem i radostí z něho v písni tryskající mnohou oplývající.

Ozdoba festivalů

Milotičtí chlapi kraj pod horou Šidlovou milují, obdivují a lidovou písní, svým zpěvem již po čtyři desetiletí oslavují. Vždyť je to kraj jejich domova, bezstarostného dětství i prací a láskou k rodině i dětem naplněného života.

Dnešní vedoucí milotického mužského sboru, pan František Neduchal, rád k výročí svého kolektivu uvádí: Síla našeho sboru je ve spojení vyzrálých zpěváků s nastupujících generací. Tím si náš kolektiv udržuje trvale a léta velmi dobrou úroveň a věřím, že jsme vždy ozdobou festivalových i přehlídkových pódií. Jsme hrdi na to, že můžeme opět v život uvádět slovácké písničky ze sběrů našich rodáků – Josefa Řiháka a Václava Šťastného, kteří nám i nástupcům mnohé naše písně ve svých sbírkách zachovali.

Milotický mužský sbor nesbírá trofeje z velkých festivalových pódií, ani své poslání nehledá v nahrávacích studiích. Jeho členové rádi vystupují se svými kamarády po celém Slovácku, nejraději však v neopakovatelném prostředí nádvoří nebo parku milotického zámku nebo milotických sklepů. Ale třeba o tomto víkendu je můžete slyšet ve Velké nad Veličkou na slavnosti Ozvěny Horňácka.

Krásnými písněmi po desetiletí muži z Milotic vyjadřují svůj vztah k domovu a uvědomují si přitom, že lásky k rodnému kraji není nikdy dosti. I proto si s písní v hrdlech vytvořili ke Slovácku neobyčejně silný vztah, plný osobních poznání, radostí a neopakovatelného štěstí.

Vážení čtenáři, seriál Nositelé folklóru najdete také v tištěné podobě každou sobotu v Hodonínském deníku Rovnost.

FRANTIŠEK SYNEK