V březnu 1927 bylo nejprve vybráno místo Na dílech, tedy nynější Mírové náměstí, ale tehdejší starosta, řídící učitel Karel Berka navrhoval, že by nová škola mohla stát u nádraží. Jeho návrh byl dokonce schválen a v září 1927 předložen školní radě. Hlavní odpůrce tohoto návrhu, profesor státní reálky Jindřich Reiter oponoval připomínkami, že se nejedná o místo pro školu vhodné, děti budou muset přecházet frekventovanou ulici a budou rušeny hlukem vlaků, proti tomu padaly zase námitky, že i v Brně jsou školy v blízkosti rušných ulic a továren.

V roce 1927 nepochybně místo kde dnes škola stojí, vypadalo trochu jinak, inspektor Emil Havelka o stavu tehdejší ulice Na dílech dokonce prohlásil, že: „je tam sice lepší místo pro školní práci, ale okolí působí dost uboze“. I přes tyto rozpory však bylo v říjnu roku 1928 definitivně rozhodnuto postavit školu v ulici Na dílech.

Vyhotovení plánů nové školy bylo svěřeno již osvědčenému architektu Antonínu Blažkovi, mezi jehož díla v Hodoníně patřily třeba Dům umělců (1913), nebo Nemocenská pojišťovna (1926), později známá spíše jako Poliklinika. Plány byly schváleny v prosinci 1927, největší část prací podle rozpočtu měli provádět pracovníci (a tehdy i pracovnice) místní firmy Hollan a Kučera, a to betonářské práce za 443 157 Kč, zednické práce za 891 770 Kč a tesařské práce za 78 967 Kč. Větší zakázku dostala ještě firma Františka Špraneckého s klempířskými pracemi za 36 223 Kč a konečně pokrývačské práce za 36 223 Kč měla provést firma Matěje Zámečníka.

Řada problémů

Stavba měla být dokončena v roce 1929, ale problémy s výběrem místa nebyly při stavbě školy zdaleka jediné. S výkopy základů se začalo v říjnu 1928, ale ještě v prosinci roku 1930 vytýkal starosta města Karel Berka firmě Hollan a Kučera zpoždění, které stavba má. Firma se ohradila, že na stavbě pracuje denně až 80 lidí, a že musela čekat na zpožděné dodávky oken, železných výztuh do stropů, prací zámečnických i stolařských, arch. Blažek také dodatečně dopracovával plány schodiště.

Při pohledu na školní budovu pozorovatele jistě zaujmou rozměrné sochy, umístěné v rozích budovy. Co tyto sochy představují, pěkně vyjádřil V. Novák v Zrnkách a zrníčkách: „Lásku k dobru, pravdě, kráse a k vlasti třeba pěstovat už od mládí. Hodonská městská rada to vyjádřila velmi krásně symbolicky, když na Mírovém náměstí u základní školy dala roku 1931 při stavbě této školní budovy umístit dvě s celým okolím harmonicky sladěné sochy akad. sochaře Julia Pelikána, vlastně sousoší. Vpravo na rohu budovy dívky vyjadřující heslo Věděním k dokonalosti a na levém rohu školy zase starci symbolizující heslo Uměním k životu“.

Ovšem aby starostí při stavbě školy nebylo málo, byl problém i se sochami. Při návštěvě zástupců města a architekta v ateliéru v červnu 1930 byly zjištěny věci, které se delegaci nelíbily, například velikosti rukou a rukávů starců, nebo předměty, které držely dívky, původně to měl být klas a úl. Sochař sochy upravil, škola byla dostavěna, 29. srpna 1931 konečně kolaudována a předána do užívání.

Anabázi však stále ještě nebyl konec, celkové náklady na výstavbu školy činily 4 200 000 Kč, což byla částka oproti rozpočtu značně vyšší. Na část stavby si město vzalo hypotéku, s jejímž splácením mělo potíže, do roku 1936 město několikrát žádalo Ministerstvo školství a národní osvěty o subvenci. Ministerstvo žádostem nikdy nevyhovělo a tak nakonec hodonínští museli celou hypotéku splatit sami.

ANTONÍN KUČERA