V té době nebyl Hodonín z pohledu obyvatel žádným významným strategickým cílem, na časté přelety letadel nad městem si lidé zvykli a letky často sledovali. Počet leteckých poplachů v Hodoníně se sice zvyšoval, ze tří v roce 1942 a dvou v roce 1943 bylo v roce 1944 vyhlášeno již jednapadesát poplachů, ale šlo pouze o poplachy. O to větší šok následoval, když 20. listopadu 1944 bylo vše jinak.

Proč Američani shodili bomby právě na Hodonín, vysvětluje L. Nedbal v knize Hodonín ve válce a okupaci v letech 19391945 takto: „Velení MAAF naplánovalo na dvacátý listopad 1944 útok na rafinerie Blechhammer - jih. Pro tuto operaci bylo vyčleněno 209 bombardérů B-17 a 300 bombardérů B-24. Během letu zastihlo americké letouny nepříznivé počasí, které se směrem na sever výrazně zhoršovalo. K rafineriím se dostalo pouze 32 B-17 a 139 B-24, které z výšky 22 000 až 29 300 stop mezi 11:54 a 12:47 shodily celkově 314,25 tuny bomb. K rafineriím v Blechhammeru se dostalo ještě dalších 21 letadel B-24, ta cíl nenalezla a při zpátečním letu v 13:17 hod. shodila 36,25 t bomb na nádraží v Přerově“.

Místa shozu nenalezly ani čtyři skupiny letadel, které poté dostaly rozkaz bombardovat na Moravě cíle náhradní. Tak 158 B-17 shodilo svůj náklad na nádraží v Brně, 27 B-24 útočilo na Baťovy závody ve Zlíně a 26 B-24 bombardovalo nádraží v Břeclavi. Čtvrtá skupina v počtu padesáti čtyřmotorových letounů B-24 shodila za sedm minut mezi 12:21 a 12:28 z výšky dvacet až třiadvacet tisíc stop (šest až sedm tisíc metrů) na Hodonín 115,75 tuny dvěstěpadesátikilových bomb typu RDX. Ve zprávě vládního komisaře o náletu bylo později uvedeno, že skupinu amerických letadel zachytila palbou děla umístěná na transportním vlaku projíždějícím Hodonínem. Příčina náletu však byla jiná.

První razie

Vladimír Novák v kronice popsal nálet takto: ,,V pondělí dvacátého listopadu 1944 zažil Hodonín letecký útok a bombardování americkými letadly z italských základen. Velké svazy vracely se přes nás přesně v poledne ve dvanáct hodin. Potom kolem dvanáct patnáct bylo rachotivé a bzučivé hlučení leteckých motorů téměř nepřetržité. Letadla letěla vysoko nad loukami směrem k Brnu, v jiném směru zase létala od Přerova. Nato další svaz letěl od Brna. Byl jsem právě u oběda, když spadla ve dvanáct dvacet pět na Hodonín první razie bomb někde na západním obvodu města. Letadla jsem od domu neviděl, chviličku bylo ticho, jen hučení motorů od západu k nám doléhalo, a pak to peklo začalo. Seběhl jsem se ženou do sklepa. Třásla se po celém těle, bylo to boží dopuštění. Bomby kvílely a svištěly vzduchem, hukot a rachot burácel strašlivou silou. Zdálo se nám, že bubínky nám prasknou, zdálo se nám, že je to právě nad námi, že celá ulice se řítí, že jsme už zasypáni, že to strop sklepa už nevydrží, že se při každé další ráně zřítí. Ve dvanáct třicet dva dopadla s rachotem poslední bomba. Setrval jsem ještě chvíli ve sklepě, pak jsem vyběhl obhlédnout situaci. Nebyli jsme zasypáni, celá ulice stála. Nebylo to u nás, ale tam na západě nad střechami stály zlověstné černé husté sloupy dýmu.”

Na město dopadlo asi 455 bomb, více než 100 bomb bylo časovaných. Poslední časovaná bomba vybuchla až čtyřiaosmdesát hodin po dopadu. Vojenské škody nevznikly téměř žádné, ale následky byly tragické. Celá severní část města podél nádraží a Severní dráhy byla těžce poničená. Z 2565 domů bylo 1035 poškozeno (103 zničeno kompletně, 101 těžce, 252 středně a 579 lehce poškozeno). Bez střechy nad hlavou zůstalo přes tři tisíce osob. Celkově si nálet vyžádal 180 mrtvých (165 civilistů a 15 příslušníků wehrmachtu). Oficiální společný pohřeb obětí náletu se za velké účasti místních obyvatel uskutečnil v pátek čtyřiadvacátého listopadu 1944.

ANTONÍN KUČERA