Mora nebo také můra je prý ke svému životnímu údělu předurčená už od narození. Pokud má novorozenec zuby nebo je po odstavení znovu kojený, jde určitě o moru. Můžeme ji poznat i podle srostlého obočí. Mora na sebe bere podobu bílé kočky, motýla, pírka nebo stébla. Přes den je nejčastěji proměněná v obyčejnou dívku, v noci chodí lidem vysávat krev z prsou a dusí je. Sama dívka o tom neví, její tělo leží bezvládně, jako bez ducha.

„Stalo se, že jednou obyvatelku Koblova neustále dusila ve spánku můra. Ženě bylo doporučeno, aby jí slíbila chléb a tím slibem se nepříjemné můry zbaví. Žena příští noci skutečně na můru zvolala, aby si ráno přišla pro chléb a dala jí v noci pokoj. Ráno pak netrpělivě čekala, kdo u jejích dveří zabuší. Tu přišla starší zahalená žena a postavila se u dveří. Koblovanka však v ní poznala svou noční můru a prohnala ji koštětem. Aby se i v budoucnosti před můrou ochránila, postavila vždy koště obráceně u dveří. Od té doby měla v noci skutečně pokoj a klidně a nerušeně spala až do rána."

Jindy zas moru uspokojí slíbený a předaný dar a více neškodí. Před domem s vyhlédnutou obětí nechává často na šátku odložená střeva. Posype-li pak někdo tato střeva plevami, způsobí moře strašlivé bolesti.

Zákeřnější než mora je čarodějnice. Čarodějnice, čava či bosorka je osoba schopná různých magických úkonů. Věří se, že se stýká se zlými mocnostmi. Několikrát do roka konají čarodějnice velká shromáždění na různých vyvýšeninách, na které se slétávají na košťatech.

Čarodějnice může přivolat déšť a krupobití na úrodu, umí na dálku škodit dobytku a krávy pak dojí mléko s krví nebo přestanou dojit úplně. Proti očarování krav je proto nutné na práh chléva pokládat drn a na dveře chléva dělat česnekem tři kříže, jinak čarodějnice přenese dojivost krav na své vlastní.

Na člověka může čarodějnice poslat nemoc či dokonce i smrt (i u nás je známé kouzlo woodoo) a dokáže čarovat také proti početí dítěte. K vyvolání různých nemocí vaří lektvary ze žab, štírů, krys, netopýrů a lidských kostí. Čarodějnice se může proměnit třeba v kočku nebo ropuchu. Běžně ji od ostatních lidí nepoznáme, může jí být klidně sousedka.

„Hospodyni Najmonce ze Strážnice přestala dojit kráva a navíc začala hubnout. Napadlo ji, že její krávu asi užívá někdo jiný. Měla podezření na sousedku, které se říkalo Zahradnice. Ta chodívala k Najmonce často a jednou si přišla vypůjčit štětku na líčení, že bude líčit chalupu. Najmonka jí štětku půjčila, ale jiná sousedka jí řekla: „Tos udělala chybu. Teď získala k tvé krávě ještě větší moc! Musíš tu štětku spálit!" Když přišla Zahradnice štětku vrátit, Najmonka štětku vhodila do roztopené pece. Ta se v ní chvíli válela, dokonce cosi mumlala a huhlala, ale potom se na ní vzňaly štětiny a hořely čistým plamenem. Tu vběhla do kuchyně Zahradnice s opálenými vlasy a křičí na Najmonku: „Co to děláš, co tě to napadlo?" A v mžiku vytáhla štětku z pece ven. Najmonka Zahradnici pořádně vyčinila, vyhnala ji z domu a víc už ji přes práh nepustila. A kravám se začalo hned dařit lépe."

Před čarodějnicemi se můžeme uchránit různými způsoby. Když například budeme od svaté Lucie pravidelně ráno rozdělávat doma oheň a každý den oddělovat jednu třísku a takto nasbíranými třískami na Štědrý den zatopíme, čarodějnice budou spálené a už nám nemohou škodit. Čarodějnice může však i pomáhat a léčit. Pokud má součást oděvu nemocného, uhádne nemoc na dálku. Léčí vodou slitou z olova, které slévala při čarodějném obřadu. Dokáže také přičarovat lásku a věštit budoucnost.

Dalšími bytostmi, které děsí a o nichž se vypráví, jsou třeba polednice, jako strašidlo poledního klidu a klekánice, strašidlo večerního klidu nebo démonická bytost v podobě divoženky.

Divoženka, divá žena, věštice či víla umí předvídat počasí a zná léčivou moc bylin. Objevuje se na lukách a v lese. Pokud necháme doma přes noc kousek koláče, který divoženka darovala člověku, do rána je opět celý.

Také košile, kterou odmění člověka za pomoc, se netrhá a nešpiní. Dovede však také člověka utancovat k smrti. Divoženka se může stát i manželkou člověka, po čase ale odejde, protože se v domě nezachovávají přesná pravidla. Například zůstane na stole přebytečná lžíce. Také pokud muž nazve v hněvu ženu pravým jménem – divoženkou, zmizí.

O divoženkách se také povídá, že kradou lidem novorozence a vyměňují je za vlastní. Říká se jim pak pohoděnci. Ty může vyměňovat i stará vrásčitá žena s rozcuchanými černými vlasy, s dlouhými křivými prsty, oblečená v cáry, která se zjevuje v pravé poledne. Je to strašidlo poledního klidu, nebo-li polednice. Když lidé vědí, že dítě, které polednice vymění není jejich, nestarají se o něj a nechají ho plakat, stane se někdy, že polednice dítě vrátí, svoje si odnese a víckrát se neukáže.

Děti odnášela i klekánice. Stará rozcuchaná baba, zabalená do černé plachty, s rancem na děti na zádech. Přes den byla ukryta v dutém starém stromě a vycházela až po večerním zvonění k modlitbě, kterému se říká klekání. Pak chytala všechny děti, které se toulaly venku. Pokud se někde zvoní večerní klekání i dnes, měly by se mít raději všechny děti na pozoru.

Setkání s magickými bytostmi si také užije každý, kdo navštíví do 2. září 2012 výstavu Pohádky a pověsti Moravy a Slezska v Masarykově muzeu v Hodoníně.

HANA SÝKOROVÁ