Další díly seriálu Střípky archeologie naleznete ZDE

Poměrně jednoznačná se zdá být identifikace s obrazem beránka u čtyřnožce s dozadu otočenou hlavou a k ní směřujícím delším ocasem ve výzdobě pozlaceného gombíku z hrobu číslo šedesát čtyři od čtvrtého mikulčického kostela.

Sám Josef Poulík jako nejbližší analogii uváděl čtyřnožce ve výzdobě dřevěné schrány z křesťanského chrámu v italské Aquileji, datované do druhé poloviny osmého až první poloviny devátého století. Při pozornějším pohledu na sice obdobně stylizované zvíře, ovšem podané ve skoku a s vyplazeným jazykem, tato paralela nevyznívá až tak přesvědčivě.

Značná obliba motivů beránka je doložena především ve sféře reliéfního sochařství, jak ukazují kamenné plotny z kostelů v Itálii a Rakousku, datované už od pátého století. Uvést můžeme mnoho dalších památek také z ostatních oblastí drobného uměleckého řemesla, především slonovinové plastiky apod.

Neposkvrněná oběť

Obraz beránka patří již neodmyslitelně především k symbolům křesťanské ikonografie, kde je od počátku oblíbeným motivem souvisejícím přímo s postavou Krista. Je to vcelku přirozené, neboť už ve starých židovských představách byl symbolem přicházejícího mesiáše neposkvrněný beránek. Také v symbolismu křesťanského umění představuje Beránka Božího a neposkvrněnou oběť Krista obětovaného za hříchy světa. Beránek znamená trpícího i vítězného Krista a jeho umučení i vzkříšení a tam, kde je vyobrazen spolu s řadou ovcí, jde o Krista a jeho učedníky. Na malbách raně křesťanských katakomb je zobrazován Kristus nesoucí na rameni beránka nebo vedoucí své stádo jako dobrý pastýř, jenž se stará o své stádo, nebo zachraňuje ztracenou ovci, která zbloudila, tedy hříšníka. Velkou oblibu si beránek vydobyl jako samostatný obraz, kdy byl často zobrazován s křížem, odkazujícím na Kristovo ukřižování, nebo s vlajkou, většinou trojúhelníkovou, což symbolizuje Kristovo vzkříšení.

Ve velkomoravském období lze s obrazem beránka považovaným za symbolické vyjádření beránka božího „Agnus Dei“ spojit poměrně hodně stylizované rytiny čtyřnožců na skleněném cabochonu na známém nákončí z hrobu číslo tři sta devadesát od mikulčické baziliky a na nákončí z hrobu číslo tři sta deset v Dolních Věstonicích.

Jen připomeneme, že mikulčické nákončí nese ještě obráceně zasazenou antickou gemu s rytinou boha Merkura a na rubové straně je rovněž svérázně vytlačen obraz oranta, který bude podrobně analyzován v tomu určeném speciálním dílu našich střípků.

Jestliže druhá ze zmíněných rytin beránka bývá většinou badatelů spojována s křesťanským motivem, pak v případě té první to není až tak jednoznačné, neboť podle názorů některých dalších badatelů by se mohlo jednat i o primitivní vyobrazení koně.

Beránek na uchu

Velmi pravděpodobně se obraz beránka objevuje na honosné garnituře stříbrných náušnic se šesti bubínky z hrobu číslo sto šest ve Staré Kouřimi. Samotná figurka pokrytá granulovanou výzdobou připomínající srst s rohy ve formě kruhového závitu je umístěna na dvou pyramidovitých výstupcích na dolním obloučku, které jsou zdobeny hvězdicovitými granulovanými motivy. Forma náušnice je typická pro šperky velkomoravského uměleckého okruhu, což potvrzují bubínky na oblouku, tvarově shodné s podélně členěnými a jemnou granulací zdobenými kovovými korály.

Také závěsky připojené na spodní tyčinku, opatřené hladkými i zdobenými rýhovanými bubínky s kalichovitým ukončením, nejsou neznámé ani v nálezech zlomkového stříbra z území na sever a severovýchod od Čech a Moravy.

Z tohoto prostředí pochází unikátní paralely v případě exemplářů z depotů v Německu a Polsku, uložených nejspíše na sklonku druhé poloviny desátého století. To naznačuje další směr, kterým z našeho území odcházela řada druhů zboží do ještě vzdálenějších končin.

Zvířecí motivy

Zdá se pravděpodobné, že podle některých dalších výtvarných prvků ve výzdobě velkomoravských šperků, například oblíbených ptáčků, granulovaných maltézských křížků či mitroidních útvarů s mnohem patrnějším křesťanským charakterem, lze jinak téměř neurčitelné zvířecí motivy v inventáři těchto honosných hrobů považovat nejspíše za křesťanské obrazy beránků.

To podporuje i možnost jejich recepce z uměleckého řemesla středomořského okruhu, kde nepřestávají být zobrazováni především v rámci reliéfního sochařství či v drobné umělecké plastice.

Vážení čtenáři, seriál Střípky archeologie najdete také v tištěné podobě každý pátek v Hodonínském deníku Rovnost.

JAROMÍR ŠMERDA