Málokdo z obyvatel Hodonína míjejících na hlavní světelné křižovatce moderně vyhlížející městský úřad, dřívější okresní úřad, by výstavbu této budovy časově posunul před sedmdesátá léta 20. stol. Plány na novou úřadovnu však vypracoval brněnský architekt Jan Víšek již v roce 1937.

Starý nevyhovující objekt bývalé panské hospody, kde si dávala dostaveníčko tehdejší hodonínská úřednická elita, a který byl v roce 1868 adaptován na úřední prostory okresního hejtmanství, byl podle smlouvy s místním zednickým mistrem Františkem Barboříkem zbourán za osmadvacet dní během dubna roku 1937. Novostavba okresního úřadu pak byla zkolaudována těsně před vypuknutím druhé světové války.

Původně měl úřad stát přímo vedle budovy okresního soudu v nynější Velkomoravské ulici, ale umístění úřadovny na křižovatku čtyř největších hodonínských ulic se ukázalo být v mnoha směrech výhodnější. V moderní dvoupatrové budově s plochou střechou bez podkroví byly nejen kanceláře, ale v prvním patře křídla ústícího do nynější Velkomoravské ulice měl svůj dvoupokojový byt i velitel četnické stanice a do druhého patra autor projektu umístil šestipokojový byt pro okresního hejtmana.

Vnější podoba budovy se v průběhu let příliš nezměnila, ale jednoduchý čtverhranný sloup s českým lvem stojící těsně u křižovatky před vstupem do úřadu bychom už na jeho původním místě hledali marně. Po nástupu nacistů k moci byl znak české státnosti zakryt hákovým křížem.

V poválečné euforii pak přišel čas stíhání válečných zločinců a nádvoří Okresního úřadu v Hodoníně se proměnilo v místo konání veřejných poprav, na které ještě vzpomínají mnozí hodonínští pamětníci. Mezi Němci, zrádci a kolaboranty, kteří byli Mimořádným lidovým soudem v Uherském Hradišti odsouzeni k trestu smrti, byl i Ing.Hermann Parsch, jenž si v době své největší moci krutě zahrál s osudy mnoha obyvatel města Strážnice a blízkého okolí.

Po příchodu do Strážnice a nástupu nacistů k moci se rýmařovský rodák Ing. Hermann Parsch přihlásil do NSDAP a od 1. srpna 1939 byl dokonce jmenován okresním vedoucím strany. Dva roky působil ve funkci Blockleitera a poté povýšil do funkce Zelnleitera.

Za války byl také členem SA a podle seznamů dochovaných v Archivu ministerstva vnitra v Praze rovněž resident gestapa. Pracoval nadále při magnisovském velkostatku na zámku ve Strážnici a jako nejvyšší činovník strany v určitém místě získal i čestnou funkci v SA. Někteří Strážničané chtěli moc tohoto muže využít ke svému prospěchu a donášeli na své spoluobčany.

Ing. Hermann Parsch inicioval v červnu 1941 zničení strážnické židovské synagogy, pod jeho vedením vtrhli strážničtí členové SA v červenci téhož roku do domů tří židů Hugo Spitzera, Jindřicha Schöna a řezníka Hermanna Felixe a zbili je boxery a obušky a dokopali okovanými botami kvůli nepodloženému obvinění z vyhotovování hanlivých nápisů proti Němcům a Říši, které se na jaře roku 1941 začaly objevovat na domech ve Strážnici.

Podle poválečných výpovědí přeživší dcery Ruth Felixové, provdané Reisfeldové – Freudové, přelomili Hugo Spitzerovi nosní kost, Jindřichu Schönovi dvě žebra a Hermannu Felixovi způsobili okovanými botami četné podlitiny na hlavě, krku, v oblasti ledvin, hýždí a nohou.

Parsch byl od 2. června 1945 až do 12. října 1946 ve vazbě u Okresního soudu ve Strážnici. Poté byl s reaktivním depresivním stavem s psychogenní nadstavbou, který vznikl pravděpodobně následkem vazby, hospitalizován v Zemské léčebně pro duševně a nervově choré v Brně. Po několikráte opakovaných žádostech primáře MUDr. A. Krátkého o jeho převezení k Mimořádnému lidovému soudu v Uherském Hradišti, vzhledem ke zlepšení zdravotního stavu pacienta a přeplněnosti léčebny, byl Parsch 16. března 1946 ve čtvrnáct hodin přijat do věznice Mimořádného lidového soudu v Uherském Hradišti.

Dne 20. března 1946 bylo zavedeno přípravné vyšetřování a na Hermanna Parsche uvalena vyšetřovací vazba. Soud byl stanoven na 22. května 1946, obhájcem ex offo byl jmenován JUDR. Josef Konečný. U soudu, který se konal v stanovenou dobu v sále sokolovny v Hodoníně, vypovídala i Ruth Reisfeldová – Freudová rozená Felixová a Valter Kornfeld – přeživší židé ze Strážnice.

Veřejný žalobce vedl přelíčení zkušeně, obvinil Hermanna Parsche nejen z toho, že byl v době zvýšeného ohrožení republiky vysoce postaveným členem místní organizace NSDAP, ale také vedoucím složky NSDAP tzv. NSV a zároveň Obmannem v německé pracovní frontě DAF. Na základě výpovědí strážnických občanů byl dále Hermann Parsch obviněn ze zločinu veřejného násilí a vydírání.

Nakonec byl Hermann Parsch za zločiny proti státu, zločiny proti osobám a majetku a za sedminásobný zločin udavačství odsouzen k trestu smrti oběšením, k ztrátě občanské cti a propadnutí celého jmění ve prospěch státu. Před smrtí napsal dva dopisy: jeden adresoval své sestře, druhý „ Liebste Silberbraut Gisi, geliebte Gattin“. Děkoval své ženě za šťastná léta života a čtyři děti.

Ve 22 hodin téhož dne byl předveden na nádvoří Okresního národního výboru v Hodoníně, kde na něj čekal popravčí z Uherského Hradiště se svými dvěma pomocníky. O dvacet minut později úřední lékař ohlásil smrt Hermanna Parsche. Tělo bylo podle záznamu v matrice odvezeno do Ústavu soudního lékařství Masarykovy univerzity v Brně.

Další díly seriálu najdete ZDE

GALINA RUCKÁ