Další díly seriálu Střípky archeologie naleznete ZDE

Šlo tedy o jakési terče neboli faléry blýskající se na přední straně krku koně a jejich hlavním účelem bylo jistě seznámit celé okolí se společenským významem jezdce, kterého zároveň ochraňovaly jako amulet. Věrní čtenáři si mohou vzpomenout, že jiné druhy koňských falér v plném plošném tvaru zvířecích hlav jsme již také představili v jednom z předchozích dílů.

Trikverta, svastika

Výzdoba kování, které chceme prezentovat nyní, sestává z různého počtu jednotlivě ztvárněných hlav, jejichž krky směřují do společného středu. Pokud jejich počet tvoří trojice nebo čtveřice, jde o takzvanou trikvetru či svastiku, prastaré sluneční motivy, z nichž ten druhý byl bohužel neblaze zneužit za druhé světové války nacisty.

V případě vícera hlav hovoříme o vířivém kotouči, srovnatelném s dnešními dětskými větrníky. Nejvíce takových falér bychom našli na raně středověkých kostrových pohřebištích v Podunajské nížině, tedy v Maďarsku, kde jsou připisovány Avarům, a na jižním Slovensku, kde předpokládáme smíšenou populaci Avarů se Slovany.

Právě tam se vyskytují i pozoruhodné kusy, kdy jedna ze zvířecích hlav vystupuje ze středu plasticky směrem dopředu, podle mohutného zahnutého orlího zobáku se evidentně jedná o gryfa. Tradičnější forma se svastikou samostatných hlav byla objevena také v sídlištní vrstvě na mikulčickém hradisku. Jejich přesné určení je díky nepříliš dobrému stavu zachování v podstatě nemožné.

Zoomorfní znaky

Rozmanitá stylizace zoomorfních znaků na hlavě představuje nový příklad odlišného označování jednotlivých vědeckých pracovníků, kteří se jimi zabývali. Zvíře, jehož hlava má být znázorněna, je totiž střídavě považováno za gryfa, či draka, případně lva, anebo koně.

Mimochodem obdobné diskuse lze vést v případě podobných motivů na terčovitých sponách opatřených jehlou se zachycovačem, které mají bronzové nebo železné jádro opatřené bronzovou, ale i pozlacenou, nebo dokonce přímo zlatou plechovou fólií. Bývá upozorňováno, že podobné méně honosné bronzové spony patří k ozdobám oděvu, kdežto výrobky ze zlatého a stříbrného plechu tvořily opět součást koňských postrojů.

Stejně nejednoznačně je určen zvířecí druh hlaviček na koncích koňských udidel, anebo pokud se vrátíme k mužskému opasku, na zachycovačích některých typů nákončí či vrtulovitých závlaček, na které zřejmě bývaly zavěšovány hlavně měšce s drobnými nástroji, penězi a podobně.

Je velmi zajímavé, že téměř shodné prolamované kotouče, ale bez závěsného ouška, se považují za součást ženského kroje. Svědčí o tom velké množství jejich nálezů z kostrových hrobů žen a podle nejrozšířenějšího místa uložení v blízkosti pánve se dá usuzovat, že těmito kruhy byl zkrášlován opasek anebo taška s ním související. Jsou zdobeny stejným druhem vířivých motivů, které navíc doplňuje další zoomorfní obraz samostatných bezkřídlých čtyřnožců s ptačím zobákem i lví tlamou výše popsaného vzezření, někdy i s hlavou otočenou dozadu.

Určitý rozruch způsobila přítomnost těchto kování v soukromých sbírkách ve Francii, nebylo totiž jasné, zda mohou pocházet přímo z tamních archeologických nálezů.

Nakonec se však ukázalo, že zmíněné exempláře byly francouzskými sběrateli pouze zakoupeny a jsou zřejmě spojeny s územím středního Podunají. Řada podobných artefaktů byla ovšem nalezena v oblastích severně od Černého moře a nad pohořím Kavkaz a díky umělecko – historickému rozboru odborných badatelů se zdá, že právě tam je nutné hledat jejich původ.

Potomci Skýtů

Tamní stepní prostředí bylo osídleno kočujícími Alany, považovanými za potomky starších Skýtů, kteří jsou známy už antickým autorům. Tento národ a jeho vliv pronikal také do bližšího okolí i vzdálenějších krajin, díky čemuž se kotouče považované za talismany rozšiřují mezi ostatní etnické skupiny.

Jmenovat můžeme kupříkladu staré Bulhary obývající tehdy povodí Volhy anebo staré Maďary usídlené podél dolního toku Donu. Pozdější rozchod Bulharů zapříčinil výskyt těchto památek v dolním Podunají a hlavně v hmotné kultuře panonské kotliny a prozatím ojediněle i u nás na jižní Moravě.

uměleckého řemesla.

Vážení čtenáři, seriál Střípky archeologie najdete také v tištěné podobě každý pátek v Hodonínském deníku Rovnost.

JAROMÍR ŠMERDA