Němci tušili, že postup RA nelze zastavit, a začali se v Hodoníně opevňovat. Že to nebyly jednoduché zátarasy, popisuje Vladimír Novák ve spise Zrnka a zrníčka: „Na obvodu města byl zřízen ochranný příkop, na konci všech dvanácti ulic, ústících ven z města, byly postaveny z klád a kamení pevné zábrany a všude po obvodu města připravena dělostřelecká hnízda."

Hodonín byl v té době německých vojáků plný, ubytováni byli nejen v obou kasárnách, ale i ve školách a školkách, v hostincích, ve skladištích a dokonce i v obchodech. Sovětská letadla se nad Hodonínem začala objevovat od 2. dubna. Němečtí civilisté v té době Hodonín už opouštěli, zatímco německá armáda podminovávala mosty. První tři bomby z ruských letadel spadly u ulice Polní 4. dubna a o den později už bylo slyšet, že fronta je blízko.

„Německé vojsko je na ústupu. Tanky, děla, auta, povozy, dobytek, trén, vše se valí nepřetržitě z Holíče přes Hodonín na Lužice směrem na Břeclav nebo na Mutěnice směrem na Brno. Za radnicí prvních šest německých tanků se postavilo do bojové pozice s děly namířenými na Slovensko. Němečtí vojáci začali rabovat, není už disciplíny," popisoval Novák, jak přes Hodonín proudila vojenská technika.

Od neděle 8. dubna do úterý 10. dubna byl v Hodoníně relativní klid. Přes město se sice ještě přesunovaly ustupující německé oddíly, ale jinak se nic mimořádného neudálo. V úterý 10. dubna na město dopadly první granáty z ruských hlavní, fronta dosáhla až k Hodonínu. V odpoledních hodinách ve dvou asi pětiminutových vlnách dopadly na město bomby ze sovětských bombardérů. Rudá armáda 
v té době už dobyla Holíč a bojovalo se v Holíčském lese.

Mezníkem II. světové války se městu Hodonín stal čtvrtek 12. dubna 1945. Ráno se v okolí ozývaly detonace: v 5.50 hodin ráno vylétl do povětří jez na řece Moravě a za chvíli další výbuchy, emocionálně popisované Novákem takto: „Od 6.30 hodin – plných pět minut – výbuch za výbuchem, rachot, rachot a opět rachot, první z nich největší: to Masarykův most přes Moravu na slovenské hranici, betonová pohádka, naše nejkrásnější technické dílo, letí do povětří. Němci nám ničí mosty!"

O chvíli později se situace ve městě stala kritickou. Před devátou hodinou zažil Hodonín čtyřicetiminutový těžký letecký nálet, doprovázený palbou z děl a kaťuší, od Rohatce nalétávající letadla bombardovala jihovýchodní část města. Další, asi dvaadvacet minut trvající nálet následoval v 10.23 a po bombardérech přilétly ještě stíhačky, které město ostřelovaly z kulometů. Třetí vlna bomb padala na město od čtvrt na jednu po poledni. Bomby i granáty z kaťuší na město dopadaly více než půl hodiny, čtvrtý asi sedmiminutový nálet přišel v 13.45.

Někdy v té době se od hřbitova podél železnice i přes louky začala k Hodonínu blížit sovětská pěchota. Po patnácté hodině přilétla ruská letadla nad město popáté a 
v posledním, desetiminutovém náletu se snažila Němce zahnat od města. Ještě nebyl konec, v 16.45 letěl do povětří most v Rybářích, ale okolo sedmnácté hodiny se konečně 
v ulicích objevili první vojáci Rudé armády. Důvody opakovaného ničení města bombami a granáty vysvětlili obavami z prudkého odporu Němců, který v Hodoníně očekávali.

O pocitech, jaké pro obyvatele Hodonína konec války znamenal, hovoří nejlépe vše vypovídající slova pamětníka, který to prožil. „V 19.50 je slyšet jenom vzdálené rány, ty nikoho nepostraší, nikdo se nekryje, na ulici je plno lidí. 
Z plných plic lokají první doušky tolik očekávané svobody. Fronta zatím ztichla, jenom sem tam ozve se nějaká rána. Konečně ve 20.30 se na pokyn rudoarmějců ubíráme do svých sklepů. Byla to pro nás od listopadového amerického náletu druhá Sodoma a Gomora, ale nyní je svatý boží klid, že nechceme ani věřit, že je možno. Ano, dnes byl nejdelší den našeho života," popsal Novák.

Zdroje informací: V. Novák – Zrnka a zrníčka, Hodonín ve válce a okupaci, internet a archiv autora

ANTONÍN KUČERA