„Na jižní Moravě stýkají se dvě známé nářeční skupiny: nářečí hanácké a nářečí slovenské (moravskosloven­ské). Téměř po celé délce tohoto styku vzniklo zvláštní nářečí, které se táhne úzkým pruhem od Podivína a Šakvic na severovýchod až ke Kroměříži, Záhlinicům a Sazovicům. Na Ždánsku je tento pruh nejužší. Nářečí toto se nazývá nářečí dolské. Lidová mluva na Kyjovsku a Ždánsku náleží z velké části nářečí dolskému, neboť z 51 obcí těchto dvou okresů má jenom pět obcí nářečí slovenské (Vacenovice, Milotice, Svatobořice, Mistřín a Karlín) a osm obcí nářečí hanácké (Ždánice, Lovčice, Nechvalín, Dražůvky, Archlebov, Žarošice, Uhřice a Dambořice)," uvedl oborník na nářečí v našem regionu, dr. Maxmilián Kolaja (1883 –1966) v úvodu svého pojednání s názvem Nářečí na Kyjovsku a Ždánsku (In: Na našem Slovácku. Vlastivědný sborník Kyjovska – Ždánska pro školy a rodiny, sv. II, Kyjov 1934, s.9 an).

Z toho plyne, že v nářečí dolském setkávají se znaky obou nářečí – hanáckého a slovenského.

Jak dále M. Kolaja uvádí, Slováci, mluvící skutečným nářečím slovenským, bydlí tedy na Kyjovsku jenom ve čtyřech obcích, kdežto všude jinde žijí lidé, kteří mluví nářečím dolským, ale kteří si nejsou vědomi žádného kmenového označení. Neříkají si ani Slováci ani Hanáci.

Jak dokládá M. Kolaja, život sám odpovídá na toto poznání. „Zeptáte-li se prosté ženy z Vlkoše nebo Kelčan je-li Slovenka, odpoví vám: Slováci sú v Miloticích, Vacenovicích… né u nás! To musíte i tam, do Svatobořic, diž hledáte Slováki!" řekla rozhořčeně starší žena v Bohuslavicích odborníkovi. Obnjevil i další zajímavosti z oblasti pohledu na vlastní kmenovou příslušnost obyvatel některých obcí.

Mnozí se (téměř mylně) domnívají, že nejvýraznějším znakem dialektu na Slovácku je užívání tzv. obalovaného L. M. Kolaja tento omyl uvádí na pravou míru konstatováním, že toto obalované L bylo užíváno jen ve Svatobořicích, Mistříně a Karlíně. Nebylo tedy obvyklé ani ne pro všech pět obcí s typickým nářečím slovenským, jak je vyjmenovává výše. O to větší význam a smysl má zachovat tento výrazný a jedinečný znak mluvy lidové pro uvedené obce při životě. (Například uváděním v textech písní ve zpěvnících v těch případech, kdy je to alespoň z podstatné části známé).

M. Kolaja také uvádí, jak takové užívání psát. Prostě jako obyčejné U. Staří lidé v uvedených třech obcích vyslovovali: byl jako biu, byla – biua, chlap – chuap, lopata – uopata, viděl jsi mě – viděuz ňa?

Není to ani příliš složité, jde prostě o jednoduchý cvik, který by člověk znalý nářečí i spisovného jazyka měl být schopen rozklíčovat a užívat.

Dr. Kolaja popisuje v uvedeném svazku edice „Na našem Slovácku" nářečí v 51 obcích bývalých okresů Kyjov a Ždánice velmi podrobně. V závěru se dostává i k ukázkám. Z nich lze vyjmout pro srovnání následující příspěvky.

Vlkoš, nářečí dolské: „Bila sem tag ďefčisko, mohlo ně tag bid jedenáct roků, jak sú takoví zvířacka, vo chcú fšecko věďed a fšadi vlezú. To zme ňiz neďelali, diš tu bili ťí Prajzi, enom zme běhali a ďívali sa na vojáki. A teho bilo, teho bilo! Jak to začalo id ráno, tak to šlo až do večera a furt ke Bzencu a g Hodonínu."

Želetice, nářečí hanácké: „Ó, dobře! V Dražůfkách říkajú budó, só, to je hneť poznat. A tam říkajú dobré člověk, dé mňe grécar, déte pokoj! Nebo: Eno_mňe něco uďelé, šak uvidíš! Oni to řeknó jaksi zhluboka: só, budó!"

Svatobořice, slovenské nářečí: „To nám vikuádávali stařenka Krejčka. Di si na to spomenu, to sa bójím večér vilézt ven. Jag jedna zabiua muža (enom tak zvěčího vám to řeknu), a di sa ji luďi ptali, gde je, tož ona říkaua, že odešéu do cizí zemi. A jak spávaua f kútovích puachtách, protože ju cosi strašívauo, toš i to tag babi raďili. Ale u sa to šňupauo, že ona ho misím zabiua."

V závěru uvedeného sborníku uvádí dr. Maxmilián Kolaja na stránkách 123 až 155 slovník neznámých nebo méně známých slov. Základ tohoto slovníku tvoří nářečí obce Vlkoš. Je to zajímavé počtení a dnes by mnozí některým slovům jen stěží rozuměli.

Tak třeba, co znamenají slova: akort, burnus, cabala, dadis, facák, harafica. Kdo neví, zde je nápověda: úkolová práce, krátký zimník, vězení, naspěch, prsten, nálada z pití (opička). Pěkná slova užívali naši předkové, pravdaže!

FRANTIŠEK SYNEK

UPOZORNĚNÍ: Seriál Nositelé folklóru nebude o prázdninách vycházet. Další díl redakce Hodonínského deníku Rovnost uveřejní na podzim!!!