Okolo roku 1900 byla v této, od centra relativně vzdálené části města, skládka dřeva a pila. V roce 1907 se rozhodl majitel pily Adolf Kohn dřevo nejen prodávat, ale také částečně zpracovávat. K jednodušším pilám přibyly katry a byla zde zahájena i výroba parket.

Za první světové války, kdy Kohnova pila vyráběla pro rakousko – uherskou armádu, byla díky válečné výrobě k pile v roce 1917 přistavěna další budova. Podmínky ve fabrikách byly v té době málokde ideální, pila nebyla výjimkou. Hodonínské

Slovácko v roce 1908 dokonce pravidelně otiskovalo zprávy, nadepsané „Z Kohnovy rasovny", kde byly popisovány vztahy v tehdejším podniku. Je pak nasnadě, že i zaměstnanci pily se v roce 1920 účastnili celostátní prosincové generální stávky.

Sortiment firmy z té doby je popsán v adresáři města z roku 1924:

„Adolf Kohn, parní pila, továrna na parkety a dřevěné zátky v Hodoníně, firma zapsaná v obchodním rejstříku, společníci Viktor Kohut, Alfred Bock, telefon číslo 11. Druh výroby: parkety všech jakostí a dřevin, řeziva všech sil z tvrdých dřevin, loučky na rámky pro včely, dřevěné zátky příční a točené, specialita pivovarských zátek."

V roce 1928 byla v Hodoníně výroba parket ukončena a začala se zde vyrábět překližka a laťovka. V roce 1932 spadla Kohnova pila do konkurzu, provoz byl zastaven a až v roce 1935 se hodonínský provoz stal součástí České akciové továrny na dýhy v Praze, která patřila koncernu Ringhoffer – Tatra. V té době bylo rozhodnuto o výrazném rozšíření výroby a o rekonstrukci.

V roce 1937 byl od sousedního Stummerova cukrovaru pronajat pozemek, na kterém byla postavena nová výrobní hala a ve stejném roce byla do továrny přivedena i železniční vlečka. Vlastní elektrárna svým výkonem přestala stačit a závod byl připojen na rozvodnou síť Západomoravských elektráren, které na Hodonínsku působily. Spojení s firmou Ringhoffer – Tatra přineslo do Hodonína jeden celkem významný detail. Dřevařskému závodu na jihozápadě města se začalo říkat „Tatra" a bez ohledu na pozdější různé názvy platí pro některé pamětníky toto označení dodnes.

V roce 1946 na jaře potkal hodonínskou „Tatru" osud podobných podniků. Dekretem prezidenta Beneše byla znárodněna a vznikl nový 
n. p. „Závody na překližky a dýhy" se sídlem v Praze. Továrna často měnila jméno, i když slovo „překližka" či „dýha" se tam objevovalo téměř vždy, třeba r. 1950 „Moravské", v r. 1952 zase „Hodonínské překližkárny a dýhárny".

Od r. 1968 se firma jmenovala „Závody na překližky a dýhy, n. p. Hodonín" a tento název vydržel s drobnými obměnami až do roku 2002, kdy vznikla společnost „Ploma, 
a. s."

I nadále byl závod několikrát modernizován, například v létech 1963 a 1964 bylo započato s výrobou dřevotřískových desek a poté vodovzdorných překližek.

Továrně se nevyhnuly ani velké nehody. Dne 15. října 1968 došlo k rozsáhlému požáru, při kterém byla kompletně zničena dlouhá budova, vedoucí od vrátnice až do zadních traktů továrny. Požár, který vypukl ve dne, sledovalo za plotem značné množství diváků. Bylo krátce po srpnu 1968 a pamětníci si jistě vzpomenou na kousek od vrátnice stojící ruskou vojenskou cisternu s nápisem „Ogně opasno", samozřejmě naplněnou ne benzínem, ale vodou, a na její posádku, která se bez většího úspěchu snažila hodonínským hasičům pomoci.

O novodobé historii již pouze krátce. V roce 1974 zde vznikl samostatný závod na výrobu plošných materiálů – Ploma. Do roku 1980 byl celý podnik nákladem 56 miliónů rozšířen a v roce 1992 přeměněn na akciovou společnost „ZPD Hodonín a. s.", která se od roku 2002 jmenuje „Ploma a. s."

ANTONÍN KUČERA