Význam slova lázně neznamená pouze odvětví spojené s léčivými vodami. Podíváme-li se třeba to Technického slovníku Teyssler-Kotyška z roku 1932, jako první význam tohoto slova jsou uvedeny lázně veřejné, které: „… jsou a budou stále důležitými a nepostradatelnými součástmi velkých i menších měst, neboť přes to, že i sebeskromnější byty jsou vybaveny koupelnami, zbývá velké množství obyvatelstva, které této nutné části bytu postrádá."

První městské lázně

Městskými veřejnými lázněmi se Hodonín mohl pochlubit už v roce 1905, když byla tato služba občanům zřízena v areálu na konci Legionářské ulice. O pár let později, v roce 1924, je v adresáři města uvedeno: „Městské lázně, parní, vanové a sprchové, letní sluneční lázně, lodičky k používání ve vlastní budově, Legionářů ul. (nájemce J. Machka).".

V dobovém tisku se objevovaly inzeráty tohoto znění: „Městské parní lázně v Hodoníně doporučují se ctěnému obecenstvu jak z Hodonína, tak i z okolí k hojné návštěvě. Otevřeny jsou od středy do neděle. V úctě Jan Machka."

Dnes asi častěji používaný význam slova lázně, tedy „lázně léčebné", má své zastoupení v Hodoníně také. Jeho historie je zde sice kratší, ale s postupem doby nabývá stále většího významu a věhlasu. Ropa a zemní plyn se na Hodonínsku těžily dlouho a právě zaměstnanci společností, které se zabývaly se jejich těžbou, upozornili již v padesátých letech minulého století na významné množství jódu, vyskytujícího se ve vodách čerpaných v souvislosti s ropou a plynem. V roce 1952 byla v Hodoníně nově postavená nemocnice, kam se jodobromové vody dovážely a kde započaly i první pokusy s využíváním k léčebným procedurám. Do pokusů a zkoušek se zapojily i výzkumné ústavy a začaly se dostavovat významné úspěchy v léčbě chronických onemocnění kloubů. Léčivé vody pocházely ze tří vrtů v oblasti Lužic, odkud byl v roce 1971 postaven sedm kilometrů dlouhý „jodovod", kterým se vody do lázeňské části nemocnice přiváděly. Lázně ještě neměly samostatnou budovu, osm kabin bylo tehdy součástí nemocniční budovy.

Lázeňská léčebna

V roce 1973 vzniklo v Hodoníně detašované pracoviště Výzkumného ústavu balneologického v Mariánských Lázních. Výsledky bádání byly zveřejněny v letech 1975 a 1978 a léčebné účinky byly prokázány nejen u onemocněních pohybového aparátu, ale i u kardiovas­kulárního systému. Na základě těchto výsledků bylo rozhodnuto, že v Hodoníně bude vybudována lázeňská léčebna. Jako součást Československých státních lázní Luhačovice byla léčebna otevřena v roce 1979, tentokrát už v novém areálu o kapacitě 180 lůžek, přičemž byl stále využíván i balneoprovoz v nemocnici. K výrazné změně dochází v roce 1993, když lázeňskou léčebnu získalo do majetku Město Hodonín. Po roce 2002 byly lázeňská budova i park rekonstruovány, v roce 2004 došlo k demolici nedostavěného balneoprovozu a v roce 2005 bylo započato s novou přístavbou, dokončenou v roce 2006.

V lázních bývá zvykem přiřazovat lázeňským domům jména a jinak tomu není ani v Hodoníně. Jak zdejší domy přišly ke svým jménům, informuje oficiální web lázní: „Léčebný pavilón Jindřich je pojmenován po zakladateli lázní MUDr. Jindřichu Berkovi, lázeňský dům Vladimír po MUDr. Vladimíru Žaroském, který, stejně jako MUDr. Eva Ševčíková, po které je pojmenovaný nový lázeňský dům Eva, působí v Lázních Hodonín dodnes."

ANTONÍN KUČERA