Lebka a zkřížené hnáty ve spodní části pomníčku upozorňují na to, že se zde zřejmě stala věc nepříjemná a špatná. Na pomníčku stojí: „Leta Panie 1705 a dnie 17. maij zde od nepokogne mladeže sedlski, pokog cziniti chtic, wieku sweho 38 leth, swug život dokonal pan Jan Weselski, toho miesta primator, kterému tu gduci weczni pokog winssug“

Vysvětlení, co tato slova znamenjí, podal ve svém spiese Zrnka a zrníčka V. Novák.„Bylo to v pátou neděli po velikonocích (v neděli rogate), tedy těsně před výročním trhem, který trval několik dnů, a za rekrutírky proti uherským Kurucům. Mládež byla veselá. Šohaji se jistě bili – od panské hospody (dnes Kafárna), dnešní Pančavou, až k lužické silnici – domácí s cizími a také cizí mezi sebou. Primátor s rychtářem museli zakročit a křivák šohaje je ostrý.“ Byl zde tedy zavražděn tehdejší hodonínský primátor Jan Veselský.

K trestání hrdelních zločinů byla v minulosti často používána šibenice a je jisté, že i Hodonín měl takové místo poprav. Fotografie se samozřejmě nedochovaly, ale umístění šibenic si lze ukázat na mapě z roku 1779, kde v pravém horním rohu, nad textem „Nemocnice“, jsou šibenice zakresleny (texty Černý most a Nemocnice jsou doplněny s ohledem na současnost).

Pro popis se podívejme do knihy R. Šoupala „T. G. Masaryk a jeho rodný kraj“.„V Hodoníně nazývá se trať při cestě k Ratíškovicím 
v místě, kde je most přes železniční trať, dodnes Šibenice. Před časem byly tu louky, jež hodonínský kronikář let 1713 – 52 uvádí pode jménem „Za šibenicemi“. Na staré mapě hodonínské z roku 1779 zakresleny jsou v těch místech dvě šibenice – jednosloupová a dvousloupová. Toto místo bylo dobře viditelné z cest, které ústily do Hodonína,“ píše se v knize.

Na otázku, která se nabízí 
v souvislosti se šibenicí, zda byl v Hodoníně i kat, odpovídá V. Novák.„Nu, byl. A když právě neměli svého, pak si kata půjčovali z blízké Uherské Skalice. Zlomyslná fáma však doposud škádlivě říká, že ho „Skaličáci Hodoňákům“ půjčovali jen zdráhavě a neradi, že prý ho „majú enem pro seba a své dzeci“.

Popravy v minulosti nebyly prováděny pouze na šibenici. V pamětech města je popisován případ, kdy se v roce 1748 dohodli čtyři tabáční drábi, hlídající hranice z Uher proti pašování tabáku, že přepadnou pašeráka Jana Topinku ze Skalice. Topinka ještě s jedním občanem, jehož jméno se nedochovalo, nesl ze Skalice tabák. Drábi se na ně v lese Doubrava vrhli, oba zabili a obrali. Čin byl později prozrazen, Hodonínská obec tehdy měla hrdelní právo 
a městská rada vrahy odsoudila k smrti mečem. Odsouzení se odvolali k apelačnímu soudu do Prahy, ten však rozsudek potvrdil a všichni čtyři byli 31. října 1749 sťati.

Když už jsme v místech, kde stávaly šibenice, není to tak dlouho, kdy nedaleko odtud shlížel na město i trojboký pylon s reliéfy tří patronů. V roce 1790 jej u tehdejší ratíškovsko – bzenecké cesty nechala postavit městská rada na ochranu před morovou nákazou. Byl zasvěcen třem svatým, ochráncům proti nákazám: sv. Františku Xaverskému, sv. Vavřinci a sv. Gothardovi. Stejně jako šibenice, ani pylon s reliéfy svatých už tam spatřit nelze. Ne všem památkám byla vždy věnována adekvátní péče.

J. Míčka, tehdy pracovník Galerie, vzpomíná: „Přišel za námi profesor Andrys, který kdysi byl konzervátorem památkové péče a upozornil nás, že v polích za tratí směrem na Ratíškovice spadl starý strom na trojboký pylon s reliéfy, a ten tam leží zavalený a částečně rozbitý. Nebylo jasné, komu patří, v památkovém seznamu tehdy nebyl. Sochu se nám podařilo vyprostit, naložit a odvézt“.

Jak je zřejmé z posledního snímku, záchrana byla úspěšná. Pylon byl restaurován 
a dodnes stojí na dvoře zámečku, tedy Masarykova muzea.

ANTONÍN KUČERA