Další díly seriálu Na výstavu do muzea naleznete

ZDE

Řád se rozdělil po vymření španělských Habsburků roku 1700 na dvě větve španělskou a rakouskou. Španělskou dodnes uděluje španělský král, který je rovněž velmistrem této větve. V současné době je to španělský král Juan Carlos I. Na habsburské straně je velmistrem hlava habsbursko-lotrinské dynastie arcivévoda Oto I., který předal velmistrovství v roce 2000 svému nejstaršímu synovi Karlovi Habsburskému, který je do dnešní doby velmistrem Řádu zlatého rouna.

Členové řádu měli mimořádné postavení v celé hierarchii habsburského dvora. Mohli kdykoliv vstupovat do císařských paláců a dokonce mohli jednat s panovníkem i když na sobě měli klobouk. Všichni členové řádu se nazývali bratři a byli si mezi sebou rovni. Navíc při jakýchkoliv příležitostech chodili vždy členové řádu hned za panovníkem. Výjimkou byly pouze průvody, kterých se zúčastnili další panovníci. V takovýchto případech šli až za nimi.

Protože nositeli řádu byli vždy mužští příslušníci rodu, bylo nemyslitelné, aby královna Marie Terezie se stala velmistrem řádu. Tato funkce připadla jejímu manželovi císaři Františkovi Štěpánovi Lotrinskému. Ten byl velmistrem Řádu zlatého rouna od smrti předchozího velmistra Karla VI. Habsburského v roce 1740 až do své smrti 1765. Na většině obrazů máme vyobrazeného císaře v majestátních pózách s Řádem zlatého rouna. Být členem Řádu zlatého rouna bylo pro šlechtice za časů Habsburků něco mimořádného. Toto ocenění získali nemnozí. Prvním českým šlechticem byl Vratislav z Pernštejna v roce 1555 a pak následovali další, kteří se zasloužili o rozvoj habsburského domu. Rovněž za časů císaře Františka Štěpána Lotrinského bylo získání řádu významnou událostí pro šlechtu z rakouských zemí. Císař vystupoval jako hlava nejvýznamnějšího domácího řádu, který stmeloval rytíře hlásající křesťanské ideály a hodnoty, které přetrvávají v řádu dodnes.

MAREK VAŘEKA